Z poslednich komentaru jsem mel velkou radost, protoze me konecne lidi zacali psat i to, co by se dalo na blogu vylepsit. A protoze zlepsovat se mohu predevsim pomoci negativnich vstupu navstevnika, ktery alespon namatkou prosvistel mým webem, rozhod jsem se napsat trochu o tom, jak tady v Kalifornii vychazim s americkymi vrstevniky.
Velkym rozdilem tady za oceánem je fakt, ze zde maji o par hodin posunuty cas. Tim nemyslim onech osudnych -8 hodin (v kombinaci s letnim casem -9 hodin) vuci stredni Evrope, ale mam na mysli casovy harmonogram v ramci jednoho dne. Obecne se tady vstava drive a chodi spat take drive. Veceri mam nekdy i v pet hodin, pokud jsem obcas doma a do postele ulehavam obycejne do deseti p.m.
Timto uvodem jsem chtel naznacit, ze lidi zde vecer neziji stejne jako Evropane. V noci (tak americani oznacuji vsechno, co se kona pozdeji nez v 17:00) se tady nic nedeje. Mistni obyvatelstvo sedi doma, kouka na televizi, mladsi generace hraje videohry se sourozenci. Mozna take kvuli velkym vzdalenostem a nulove hromadne doprave zde nejsou tak caste koncerty, vecerni posezeni v restauraci s prateli a dalsi setkani, na nez je zvykly kazdy Cech z vetsiho mesta.
Proc o tom zde pisi? Jednoduse kvuli jiste separaci tu nemam takovou moznost se s ostatnimi seznamit. Cely teenageruv zivot v USA se odehrava prevazne ve skole a skolnich klubech v ramci High School. Deti tam travi mnoho casu, casto i cely den. Ja jsem naopak zvykly co nejrychleji ze skoly vypadnout, abych mohl konecne delat to, co chci ja a ne ucitel. Prestavky tu neexistuji, jelikoz na presun do jine budovy mame pouhych pet minut. Pri pauze na obed je tedy jedina sance, jak zde mistni lidi lepe poznat. Obvykle obedvam pred dvermi band room. Je tu mnoho lidi, jez si povidaji. Problem neni v tom, ze by se lidi shlukovali do skupinek a nepousteli mezi sebe nekoho dalsiho. Jednoduse problem je ten, ze si povidaji velice rychle. Jeden neco rekne, dalsi reaguje a nez mi staci dojit, o cem byla rec, jiz maji na jazyku dalsi tema. Kdyz to jde takhle celych 20 minut, nemam moc velkou sanci se prosadit. Proto jsem chtel poznat kazdeho osobne, jelikoz jsem se najivne domnival, ze zde, tak jako v Cechach, teenageri chodi do zajmovych krouzku a maji spoustu predstaveni, koncertu ci dalsich zajmovych aktivit. Vetsina z nich ale nic takoveho nema. Velkou cast zivota travi ve skole a je to jejich druhy domov. Já, omezen absenci automobilu, jsem vazan na casovy harmonogram moji rodiny a nemuzu si vybrat, zda pojedu do skoly vecer na nejakou akci (naposledy to byl Percussion Winter Meeting) ci zustanu dele po vyucovani. Organizace CIEE exchange studentum zakazuje uzivat motorova vozidla, cimz nas ale take ochuzuje o lepsi poznani opravdoveho zivota tady v Americe.
Poznat lidi je tu tedy podle me tezsi nez na skole v Cechach. Na druhou stranu je zase treba pripocist prijemnejsi atmosfera a pratelstejsi lide. Secteno a podtrzeno, stale se mi nedari poznat tu tolik lidi, kolik bych si pral. Doufam, ze se to behem nasledujicich dnu zlepsi.
14. 10. 2007 /
Moje komentare neznemenali ze si mi to nelibi, proste mi tu jen neco chybelo. Kazdopadne tenhle clanek je presne to co sem si predstavoval. Navic potvrzuje pravidlo NEMAS AUTO=NEJSI NIKDO… A jeste otazka: co ulejvan
15. 10. 2007 /
Ahoj, m
15. 10. 2007 /
Vydrz a casem se to podda.
15. 10. 2007 /
Zdravim Lu a posilam odpovedi (a mozna i pusu za pekny komentar). 🙂
Snazim se popsat, jake to bylo, je a bude takove, jake to skutecne je, takze pokud jsem nekoho odradil, jenom dobre (uz douho jsem nenapsal tak slozitou a nesrozumitelnou vetu). Alespon jsem tak nekoho zachranil pred necim, co by se mu nemuselo libit. Ja si ale nemuzu stezovat. Tolik novych veci se jen tezko v Cechach zazije za tak kratkou dobu.
Kdyz jsem odletel, byl jsem v 2. rocniku klasicke stredni skoly (zbyvaly mi dva roky do maturity). Opakovat rocnik asi budu, maturitu mi urcite neuznaji i kdyz jsem zde v poslednim rocniku. Nemaji zde zadne extra testy jako u nas.
Z toho doufam vypliva, ze se chystam “propadnout” a poznat zase nove spoluzaky o rok mladsi. Vsechno spatne je k necemu dobre. Na druhou stranu ve me stale neco premysli (doufam ze mozek) a tise se pta, zda bych se preci jen nemohl vratit do me puvodni tridy, protoze je tam pekna particka milych lidi.
Dalsi postrehy budou doufam pribyvat behem dalsich mesicu, mej se.
16. 10. 2007 /
Ahoj, strasne bych ti chtela podekovat za tyhle str
16. 10. 2007 /
Ja se tomu tady divim. Ale proste se podivali do tabulky, od jakeho dne narozeni patri student do prislusneho rocniku a zaradili me do posledniho.
Nevyuzil jsem moznosti vybrat si umisteni, jelikoz jsem na to nemel cas, odevzdal sjem prihlasku pozde…
Moje anglictina se urcite vylepsila. Doporucuji ale pred cestou peclive nastudovat gramatiku, jelikoz to je neco, co te tady nikdo nenauci. Nevim, jak presne moji uroven anglictiny merit, rad bych na to neasel nejake meritko. Ma nekdo nejaky napad?
Mej se Moni. 🙂
16. 10. 2007 /
cau,
mas skvely stranky, hodne mi pomohly udelat si predstavu o pragramu, ktery me fakt laka. Chtel bych se te zeptat jak si k tomu premluvil rodice:-)me to nejde…. jo a ja bych tam chtel jet jenom na pul roku, myslis ze je to lepsi nebo horsi?
16. 10. 2007 /
Tak ja jsem to rodicum oznamil jako vec, kterou chci zazit. Moc se jim to nelibilo, ale kdyz jsem jim sehnal vsechny informace, svolili. Je to dost individualni, kazdy ma preci jen odlisne rodice. Pokud tam pojedes na pul roku, ma to nekolik vyhod a nevyhod. Tak zaprve pravdepodobne nebudes opakovat rocnik a bude ti povoleno udelat postupove zkousky, nebudes pryc moc dlouho a tak mnoho nepropasnes. Na druhou stranu pokud sem pojedes na rok, naucis se ne o 200% lepe anglictinu, ale o mnohem vice. Prvni mesice se totiz budes jazykove rozkoukavat. Za pul roku nestacis dost dobre poznat americky zivot a bude to jenom takovy vylet. Zalezi na tom, ceho si vice cenis. Pokud to beres jenom jako novou zkusenost, jet na pul roku neni problem. Tri z deseti exchange studentu tu jsou jenom na pul roku, takze to neni nic neobvykleho.