Poslední dva měsíce na Americké Highschool

Po delší době jsem se rozhodnul napsat nový článek a trochu shrnout co jsem dělal a co mě ještě čeká, během mých posledních dvou měsících na Belfast Area Highschool, mé Americké střední škole.

April Vacation (úryvek z emailu rodičům)

Ahoj, já byl dnes v Bostonu. Šli jsme na baseballovej zápas. Cestou jsme se stavili na tom místě, kde se staly Bostonské útoky. Ulice kolem jsou pořád uzavřené Bostonskou policií a všude je spousta kytek, napisů a Amerických vlajek. Je to vážně zážitek a celý den jsem přemýšlel o tom, co ty lidi vedlo k tomu aby to udělali. Umřel tam osmiletej kluk. Zanechá to v tobě takovej divnej pocit, když vidíš jak se to všechno stalo v televizi a potom stojíš na tom místě sám.. Naštěstí byl zbytek dne lepší.

Šli jsme se podívat na Boston Red Sox – Baseballovej tým a na jejich hru. Konečně jsem trochu pochopil pravidla baseballu. Ten stadion, Fenway park, je moc hezký. Je to jeden z nejstarších v Americe. Líbilo se mi, že jsi se mohl všude pohybovat bez lístku. Dostali jsme se skoro až na trávník a potom skoro až na horní patro. Pokud jsi nikomu nesednul na sedadlo tak jsi byl v pořádku. Mám spoustu fotek, stadion je pod otevřenou oblohou a bylo moc hezký počasí. Takový první jarní den. Teď sedím v autě a už jedeme domů. Zítra jdeme zase do školy. Moc se mi tam nechce po týdnu prázdnin.

Abych shrnul náš road trip: Ujeli jsme skoro 1000 mil a projeli pět států Nové Anglie – Maine, New Hampshire, Vermont, Massachusetts a Rhode Island. Pokud bychom chtěli projet Ameriku Východ-Západ, tak už bychom byli v třetině naší cesty. Ve středu jsme jeli do New Hampshire. Vyjeli jsme asi v poledne a k hotelu jsme dorazili na večer. Šli jsme na večeři a potom jsme chtěli jít nakupovat do outletových obchodů kolem hotelu, ale ty zavírali v sedm, tak už jsme nic nestihli. S Pietarim jsme šli do hotelového bazénu a trochu si zaplavali. Ve čtvrtek jsme šli ráno nakupovat. Potřeboval jsem košili, kravatu, boty a kalhoty na prom (něco jako maturitní ples). Našel jsem tam vše, kromě kalhot. Taky jsem si koupil pár triček a batoh.

Dále jsme pokračovali do Vermontu. Tam jsme se nejdříve zastavili v Ben & Jerry factory – továrna na zmrzlinu. Potom jsme jeli do Burlingtonu – hlavní město státu Vermont. Město se mi moc líbilo, prošli jsme tam spoustu uliček a bulvárů. Město je na pobřeží jezera Champlain a na druhé straně je New York (stát)

V pátek jsme jeli do Massachusetts. Jeli jsme na Wheaton college campus. Tam studuje Camden – Pietariho starší host sestra. Kampus je moc pěkný, studenti příjemní. Docela se teším na vejšku! Dále jsme pokračovali do Providence – hlavní město státu Rhode Island. Toto město bylo mé nejoblíbenější. Strávili jsme tam dva dny a koupil jsem si tam kalhoty na prom (už mám vše ready) nějáký plavky/kraťase a žabky. Léto už pomalu začíná! No a dnes jsme jeli do Bostonu, ale o tom jste si už přečetli.

Spring season sports

Na jaře jsem měl na výběr ze tří sportů – tenis, atletika a baseball. Uvažoval jsem o atletice a tenisu, ale ta atletika nakonec zvítězila. Přece jenom kolikrát bych si mohl v Česku zaskákat o tyči.

Track & Field team (anglický název pro moderní atletiku) je VELKÝ. V porovnání s golfovým, nebo plaveckým týmem, kde jsme měli asi 11 lidí je to rozdíl. Když jsme začínali měli jsme asi 86 lidí. Teď už to bude kolem 70, protože někoho to prostě přestane bavit a odejde.

Máme 5 trenérů. Hlavní trenér je Dale. Už trénuje asi 20 let a byl skvělý atlet na střední a vysoké škole. Jeho hlavní specializace byl skok o tyči. Jeho žena Jilian trénuje běžce na velkou vzdálenost. Když jdou běhat na hodinu do Belfastu, jde s nimi taky. A abych nezapomněl, taky byla úžasný atlet na střední a vysoké škole. Rick trénuje vrhače a oštěpaře. Rick pořád drží školní rekordy na naší škole, když tam před třiceti lety chodil. John trénuje sprintery a pomáhá všude kde je potřeba. Taky byl můj golfový kouč. A náš poslední trenér, ale určitě ne nejméně důležitý Jim Wescott. Profesionálně trénoval na dvou vysokých školách přes 30 let, takže má zkušeností dost. Samozřejmě byl skvělým atletem i na střední a vysoké škole. Jeho syn Seth Wescott je olympickým vítězem v jízdě ve snowboard crossu.

Trenéři jsou velmi důležití. Jejich zkušenosti mi velmi pomáhají při skoku o tyči. Nikdy jsem to ani nezkusil, a přesto už jsem se za první měsíc tréninků dokázal dostat přes 2 a půl metru. Důležitost sportů na Americké střední jsem vysvětlil v mém minulém článku.

Závody máme jednou až dvakrát týdně. Protože je ale sezóna krátká, máme jen 8 závodů před mistrostvím státu. Náš tým je poměrně dobrý, žádný tým nás nedokázal porazit. Tento článek píšu na cestě na závody, tak mi přejte štěstí 🙂

Posledních pár týdnů ve škole, trip do NYC + prom&graduation

Ve škole mi už zbývá pouze 20 dní. Zní to docela pěkně, ale na druhou stranu mám velice smíšené pocity z odjezdu. Naštěstí tady ještě zůstávám pár týdnů potom co tu “odmaturuji”. Na školu jsem si tu zvyknul. Učit se o Americké Historii v angličtině mi přijde přirozené. Při psaní tohoto článku občas zapomínám české slovíčka a tak mě někdy omluvte za mou gramatiku.

Osmnáctého května budeme mít prom. Je to něco jako náš maturitní ples, ale liší se to v tom, že tam nechodí rodiče a ani učitelé. Je to spíš taková discotéka, jen je to organizované školou, abychom neporušovali zákon. Jdu ještě na jednu prom jedenáctého května, protože se mě jedna exchange studentka z Ekvádoru pozvala na její prom.

26. května jedu do New Yorku. Nejspíše tam poletím. Tam se setkám se strejdou Joem, u kterého budu na dva dny, než přiletí moji rodiče se sestrou. Procestujeme New York a potom s vypůjčeným autem pojedeme přes Boston na sever do Belfastu.

Devátého května maturuji. Jak už jsem napsal, maturita v na Americké highschool není těžká. Stačí když dostanete 24 kreditů za 4 roky. Maturitní proces (kdy dostanete diplom) je to co většinou vidíme ve filmech. Na fotbalovém hřišti se postaví pódium. Rodiče a kamarádi sedí na židlích pod pódiem a my, senioři, tam napochodujeme a jeden za druhým dostaneme diplom. Potom všichni vyhodíme do vzduchu ty čepice a jdeme domů 🙂 Vlastně potom nejdeme domů. Škola organizuje velkou akci pro maturanty. Celé čtyři roky každá třída shromažduje peníze, které se potom utratí na Project Garaduation. Objednají se autobusy a všichni maturanti se odvezou do Bangoru (druhé největší město v Mainu) Tam pro nás bude připravená spusta aktivit. Můžeme jít bruslit na kolečkových bruslích, hrát laser tag, bowling, zajezdit na býkovi atd. Pro spoustu studentů to bude poslední šance vidět celý ročník pohromadě a pro školu to znamená, že mají všechny naposledy pod kontrolou a studenti tedy nebudou pít a pařit. V Česku to není tak kontrolované, protože všem maturantům už je přes 18 let a škola se tak moc nestará, co studenti dělají po škole.

No a potom se mi to tu už pomalu krátí. Domů letím 22. června (za 44 dní když píšu tento článek) Uletělo to velice rychle. Stále si myslím, že jet na exchange bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Doporučil bych to každému. Otevře vám to oči a naučíte se spoustu věcí o sobě a o ostatních lidech. Poznáte SPOUSTU nových lidí. I kdyby se váš pobyt lišil od vašich představ (no dobře přiznám se, docela jsem chtěl jet do Kalifornie) tak si váš rok stejně užijete. Po dvou měsících jsem napsal, že mi rok v USA nebude stačit. Po dalších šesti měsících jsem trochu změnil názor. Myslím že to byl super rok, ale docela se těším domů. Těším se až uvidím všechny mé kamarády a rodinu. Těším se, že budu více samostatný a taky se nemůžu dočkat na český chleba a rohlíky 😀 Amerických měkký toast bread mi už docela leze krkem. Až se vrátím tak budu muset složit rozdílové zkoušky. Bude to docela dřina, ale myslím že to zvládnu. Už jsem začal kontaktovat mé profesory o tom co tam bude. Vím, že pokud se k tomu postavím tak, že neexistuje nic jiného než se na ty zkoušky naučit a potom je složit, tak to něják dám.

Děkuji za čtení mého článku a pokusím se napsat ještě jednou, předtím než se vrátím.

Jakub “James” Valníček