Druha nedele za mnou, druha navsteva kostela, dalsi tri hodiny krestanstvi. Nikdy jsem nemela zadne predsudky, ale tohle bylo moc. Predstavte si sedet tri hodiny, poslouchat proslovy lidi, kterym proste neverite… Moje navsteva kostela se sklada z hodinovyho sezeni a poslouchani nejakych lidi, hrozna nuda. Druha hodina je, ze sedite s lidma vasi vekove skupiny a povidate si o podstate krestanstvi. Posledni hodinu tvori vase vekova skupina, ale uz jen bud zeny nebo muzi. To se pak zpiva bozi songy a je slyset dalsi proslovy. Ja jsem clovek, co tezko dela neco, v co neveri. Jsem neverici a nemuzu poslouchat nekoho, jak tam do mikrofonu vroucne rika, jak ji Buh ovlivnil zivot a jak veri, ze ji Buh miluje. Vedela jsem, ze mam problem. A to jak to vysvetlit moji hostfamily.
Kdyz jsem prijela, rikali, ze me do niceho nutit nebudou. Vedela jsem ale, ze to tak lehke nebude. Takze nadesel cas jim to rict, jestli chteji, abych chodila do kostela kazdy tyden (jakoze ja nechci). Na to nasledoval DVOUHODINOVY rozhovor. Padaly slzy a reci typu : “Moc bychom chteli, abys sla. Vybrali jsme si te taky, protoze jsi do kolonky v prihlasce zaskrtla, ze bys do kostela chodila tydne. Ale je to na tobe, ty se musis rozhodnout.” I kdybych nakonec nechodila, citim vinu. Pred odletem jsem byla tolerantni a chodit jednou za tyden do kostela by me nezabilo. Jenomze nevedela jsem, ze kostel znamena tri hodiny! Dal taky, kdyz si vas rodina vybere hlavne kvuli tomu a odmitne jina devcata, ktera zaskrtla, ze do kostela chodit nebudou… Nevim, co delat. Do kostela chodit nechci, je to az moc. Moje rodina je moc hodna, mila, vse v poradku, ale jsou silne verici, silne! Ted se to zda jako problem.
Vsechno je jinak v poradku, kamarady tu mam, skola jde paradne, jen tohle. Radim vsem, kteri teprve pojedou, aby se poradne o tomto promysleli. Myslela jsem si, ze to bude bez problemu, chtela jsem byt soucasti rodiny se vsim vsudy, ale zda se, ze je to az moc velke sousto. Co byste delali v me situaci vy? Jak byste to sve hostitelske rodine vysvetlili?
14. 9. 2008 /
To sis měla rozmyslet než si tu kolonku zaškrtávala.
14. 9. 2008 /
Já bych asi změnil rodinu. Když tě bude takhle něco štvát, rok v USA si tak neužiješ. Změnit rodinu není nic neobvyklého, většina studentů trochu cestuje, než si najde někoho, kdo k nim sedí. Kdž se na to pak zpětně ohlédněš, budeš určitě ráda (tedy za předpokladu, že ta nová rodina nebude ještě horší). 🙂
14. 9. 2008 /
Ahoj, já taky nejsem křesťan, ale chodím v Brně na církevní školu. 3x za rok máme povinnou mši (1hodinu), při které většinu času přemýšlím nad tím, jaký to má smysl padat na kolena před někým, v koho nevěřím. Trávit v kostele 3 hodiny musí být strašný psycho, na druhou stranu chápu, že vysvětlit to silně věřící hostfamily je skoro nadlidský úkol. Nešel by třeba udělat kompromis, že by jsi tam nechodila každý týden a nebo (jestli bydlíš poblíž kostela) bys tam chodila třeba jenom na hodinu? Jestli je tvoje hostfamily jinak v pohodě, tak by byla škoda ji měnit, ale trávit tolik hodin života rozjímáním o někom, v koho nevěříš, je snad ještě horší 🙂
14. 9. 2008 /
Tohle je klasickej psychickej nátlak, který k náboženství nepatří. Představ si situaci kdy ty je nutíš chodit do sklepa a modlit se k velkému kačerovi :), je to stejnej nesmysl jako tohle. Na druhou stranu pokud jsi předtím vyplnila to, že do kostela chodit chceš, je to taky tvoje chyba, to ale neznamená, že za ni musíš platit celej rok, já bych se na to vykašlal 🙂
14. 9. 2008 /
ahoj, to s tim chozenim do kostela ti moc nezavidim, ale chtel bych se zeptat jaky je to ve skole atd. co mas za predmety jak zvladas ukoly atd. Kdyz jsem totiz cetl v nejakym clanku ze ten clovek dela ukoly dve hodiny denne docela jsem se zdesil 😀
14. 9. 2008 /
cauky
tvuj problem plne chapu, udelala si naky rozhodnuti a ted jsi zjistila, ze je spatny.Moje family je nastesti neverici takze o nedelich mame party a nebo sme nekde venku a tak. Pri predstave traveni 3hodin tydne v podminkach ktery si dokazu zive predstavit me napadaj dve moznosti….bud to nejak prekousnout a premejslet si tam o svejch vecech…mozna se to zda moc casu, ale ja casto premejslim o ruznejch vecech tady. A nebo se s nima nejak dohodnout jako napr. kamosi chystaj tuhle akci a ja bych tam chtela jit..a nebo si vymyslet nakou fiktivni aktivitu, ktera je dostupna jen v nedeli.Rodinu menit nedoporucuju, protoze zrovna vcera mym host-parents prisel dopis s 20 lidma ktery nemaj rodinu a agentura je prosi jestli by se nemohli zeptat po znamych zda nevedi o nekom kdo by si studenta vzal. Tudiz by mohla nastat situace, ze by se ti nahradni rodina nenasla a pak bys cely rok zila s tim ze tvoje soucasna rodina se citi odmitnuta. mozna nemam pravdu, ale je to muj nazor
15. 9. 2008 /
Ahoj, tyhle věci se dají až překvapivě dobře řešit prostým rozhovorem s rodinkou. Jde o to najít kompromis. Třeba že bys šla jen na hodinu, na tu mši, a pak hang out s kámošema anebo domů. Určitě to nějak půjde. Všechny tyhle krize vlastně nejsou tak krizový, jak se zdá a dají se strašně klidně urovnat. Každopádně hodně štěstí 🙂
15. 9. 2008 /
Určitě bych se pokusil domluvit na tom, žen tam nebudeš trávit 3 hodiny ale míň. Zkusil bych jim vysvětlit, že u nás se do kostela na 3 hodiny v neděli prostě nechodí.
15. 9. 2008 /
pokial s host family nemas zadny iny problem, tak ju nemen a skuste najst neaky kompromis…bud budes chodit len na tu hodinu alebo len kazdy druhy tyzden and so on… vies co by niektori dali za taky placement aky mas? 😀 kolko ludi skoncilo niekde na farme alebo v inej divocine:)
15. 9. 2008 /
Vysvetlovat jim, ze u nas chodit na tri hodiny do kostela neni bezne, je hloupost. To by bylo jako jim vysvetlovat, ze tam odmitas chodit do skoly, protoze je tam jiny skolni system jako tady. Jednoduse to chce kompromis – musis ale pochopit i tu rodinu, oni ocekavali, ze tam budes chodit rada a nejspis to byl taky jeden z duvodu, proc si te vybrali.
16. 9. 2008 /
hehe, nekde na farme nebo v jiny divocine, funny 🙂 ja jsem ve wakite, ok. “mestecko” asi se ctyrma stovkama lidi. kdyz jsem se to dozvedela, byla jsem jako: “heh? co tam, proboha, budu rok delat?” ale vec se ma tak, ze jsem tu tri tydny a uz ted vim, jak zatracene tezky bude vracet se domu. skolu miluju, spoluzaci a ucitele jsou neuveritelne mili a pratelsti, rodinka uzasna. jak to souvisi s kostelem, ptate se. moje rodina je taky verici, nevim, jestli silne, povazuju kazdyho, kdo prohlasi, ze existuje buh, za silne vericiho. a taky jsem zasrktla, ze s nima do kostela budu chodit. muj problem neni, ze by mi vadilo travit tam cas, protoze to zabere ani ne hodinu, ale mam vaznej problem s tim, ze dostavam nekontrolovatelny zachvaty smichu. kdyz moje host mum zpiva o tom, jak buh je kazdy z nas, nevydrzim se nesmat. vcas to zpozorovali a nabidli mi, ze tam chodit nemusim. nakonec tam ale chodim docela rada, potkam spoustu milych lidi, a kdyz uz nic vic, najim se :} zkus si s rodinou proste promluvit. ponauceni: nedeste se malych mestecek, nejdulezitejsi je rodina.
18. 9. 2008 /
Chapu, jak se citis. Ja jsem v kostele kazdou nedeli sice travil jenom hodinu, ale i tak to pro me jako pro nevericiho bylo dost….nezajimave, nudne? Asi neumim najit to spravne slovo…kazdopadne jsem to nejak vydrzel, na konci uz jsem ale rekl ne, proste jsem na to nemel nervy, zacal jsem zustavat doma, sice jsem se musel divat na otravene vyrazy moji host family, kteri byli v naprostem soku z toho, ze doma nechodim do kostela, tak ale co se da delat…rozhodne si to co nejdriv vyres, protoze nema cenu delat neco, co delat nechces a co ve sve podstate delat nemusis
19. 9. 2008 /
reypa, no podla mna sa to dost lisi, tu svou som popisal vo viacerych clankoch
http://www.exchangeusa.sk/2008/08/peto-moj-prvy-den-na-americkej-high-school/
dufam, ze to nevadi ze to sem pisem, ak ano, prosim zmazte to :-/
autorka clanku… no co ti poviem, drzim ti palce nec sa ti to vyriesi. jednak je to tvoja chyba, ze si to dala do prihlasky, no kto by to cakal.
ja chodim do kostola v priemere kazdu druhu nedelu, omsa trva do tristvrte hodinky, vobec nemusim ist ked nechcem, ale zo slusnosti chodim ked som doma…
26. 9. 2008 /
zacni na zed malovat sestky, mozna to pochopej
4. 10. 2008 /
ahoj, nevim jestli ti poradim, ale ja jsem byla ted o prazdninach v usa. Bydlela jsem 3 tydny u jedne rodiny a 2 tydny u dalsi. seznamila jsem se s nema minuly rok na english campu a oni me pozvali. I oni byli verici a chodili kazdou nedeli do kostela. rano se slo na youth group, kde byli lidi stejnyho veku a povidali si o bohu a pak se slo do kostela. a potom vecer se zase tihle lidi stejńyho veku(okolo30lidi) sesli u nekoho doma a hrali se hry, jedlo se a zase se povidalo o bohu. zezacatku mi to prislo taky hodne divny, protoze nejsem verici,ale rikala jsem si kdyz uz tak jsem tak se budu zucastnovat vseho a tak jsem tam chodila a nakonec mi to neprislo tak spatny. proste nevnimej co rikaji a najak to prezijes. verici americani se mi zdaji lepsi charakterove nez ti neverici, protoze verici ti se vsim radi pomuzou a hlavne nejsou tak falesni jako ti neverici.kdyz jsem se seznamila s par holkama co porad jenom pomlouvali ostatni a pred nema delali jaky jsou velky kamaradny, tak me to strasne stvalo.
Zkus se domluvit s rodinou ze bys tam chodila jen na tu hodinu, myslim ze to je nejlepsi reseni.
22. 10. 2008 /
Ahojky je tvoje rodina mormonska? Moje nedele totiz vypada stejne. Teda az s par nepatrnymi rozdily, moje rodina respektuje, kdyz jit nechcu, ale je to skvela rodina a ja vim, ze jim vzdy udelam radost kdyz pujdu, proto taky jdu. Jde o to jak ten kostel beres a co tam delate. Moji prvni hodinu v kostele bych popsala jako sedeni a tak trochu cumeni do blba nebo pozorovani malych deti. Ta dalsi-ty tridy je celkem sranda, ale zalezi co delate, my si treba s kamarada celou dobu povidame co bylo ve skole nebo tak. No a ta treti vypada obdobne jen s jinyma lidma. Ale jinak te uplne chapu, nekdy to fakt nejde, drzim palce at to vyresite, nebo najdes vhodnejsi rodinu.
5. 11. 2008 /
Nechápu lidi co píšou, jako že to můžeš přežít a že jsi si to měla rozmyslet dřív….já jsem taky před tim než jsem jela sem do Ohia prohlašovala, jak přežiju jednou týdně chodit do kostela a ouha…stačila první návštěva a řikala jsem si, tak tohle ne. Měla jsem neuvěřitelnou chuť začít po celym kostele řvát, jak je možný že můžou být tak zmanipulovaný něčim co ani neexistuje…vydržela jsem tam chodit skoro dva měsíce každý týden a pak jsem se v noci budila s tim, že už mý host-mum (jsem jen s ní) musim říct, že mi prostě nedělá dobře, když vidim jí jak skoro jako v transu zvedá ruce a mává jima ve vzduchu a pořád mi vykládá, jak jí přestali bolet záda, protože se modlila, tak proč ji potom ty záda vůbec začaly bolet? Asi podcenila modlení…nicméně poprvý řekla, že tam jít nemusim, řekla jsem si jak to bylo lehký, ale ouvej, hned za týden řekla “we need to talk. I ask you to going to church with me” myslela jsem, že se zbláznim. Ona by taky přece nechodila na ateistický meetingy? Náboženství ( i když někdy mi to přijde spíš jako parodie na víru v Boha, tady v Americe, takže taky často zadržuju smích a nebo hůř slzy, když vidim, jak všichni mávaj pravou ruku ve vzduchu a já se nemůžu ubránit myšlence, že to nemá daleko k hajlování) mě tady v Americe štve opravdu nejvíc…moc dobře to nesnášim a hodně často se cítim blbě v přítomnosti mý host-mum, když vim čim a jak moc je ovlivněná
3. 7. 2010 /
Tak jim to asi normálně řekni, že tam chodit nechceš. Oni si po čase zvyknou. Já jsem taky věřící a chodím do kostela každou neděli (mše trvá 1 hodinu) a sem tam i ve všední den (tak třičtvrtě hodiny). Pochybuju, že by tam mše trvala 3 hodiny. Z toho co popisuješ bude mše asi jen ta část tu první hodinu. Mně osobně by ani nenapadlo si dávat takové požadavky, když bych nabízel ubytování. Když jsem byl malý, nechtěl jsem chodit do kostela – musel jsem. Teď nemusím, ale zase chodím protože chci. Ale ty už máš roky, abys rozhodovala o sobě co chceš.