Moje studium na University of Washington v Seattlu

Když jsem se na jaře roku 2013 rozhodoval, na kterou ze všech těch amerických univerzit, které mě přijali, nastoupím, zbyly mi nakonec pouze dvě reálné možnosti. Bentley University v Bostonu a University of Washington v Seattlu. Rozhodování to nebylo vcelku jednoduché. East Coast vs. West Coast? Velká státní “vlajková“ univerzita vs. menší soukromá škola s užším zaměřením na Business? Přestože mým cílem je studovat International Business a Bentley by tak dával smysl, nakonec jsem zvolil University of Washington.

Pro Washington jsem se rozhodl asi kvůli její prestiži a také nejspíše proto, že tam už druhým rokem studuje můj kamarád z Brazílie, se kterým jsem se před lety potkal na jazykovém kurzu. Líbila se mi představa, že už tam budu znát někoho, kdo už je “sophomore“ a poradí, jak se věci na univerzitě mají a jak se co nejrychleji adaptovat na americký systém.

Když si vybavím mé první týdny na UW, udělal jsem jako každý “freshman“ pár chyb, kterým by se budoucí generace studentů měli, pokud možno, vyhnout. Doporučuji se účastnit pokud možno všech tzv. “Freshmen Days“, kdy univerzita pořádá různé aktivity pro studenty prvního ročníku a také všech aktivit, které škola pořádá pro mezinárodní studenty. Jelikož bydlím tzv. off-campus s přáteli, kteří jsou ale všichni studenti vyšších ročníků, často jsem zůstal sedět doma místo toho, abych se těchto aktivit účastnil. Potom si člověk o pár týdnů později uvědomí, že vlastně promarnil šanci poznat mnoho zajímavých lidí. O přednáškách totiž není moc šancí se seznámit s mnoha lidmi, jelikož se všichni většinou nahrnou do učebny na poslední chvíli a po konci přednášky se zase rychle rozprchnou.

Pokud jste již navštívili Fulbrightovo poradenské centrum, určitě se vám už zmínili o možnostech zapojit se do různých školních mimoškolních studentských projektů, sociálních klubů a aktivit. Na University of Washington je těch možností tolik, že se člověk musí opravdu silně držet při zemi, aby se nepřihlásil do každého klubu, který se mu líbí. Nebylo by na tom nic zlého, kdyby každý tento studentský klub nepořádal týdně alespoň jedno setkání nebo společnou aktivitu, kterých je žádoucí se jako člen účastnit. Už jsem totiž potkal ne jednoho studenta, který se stal tak zaneprázdněn těmito aktivitami, že mu potom nezbývalo moc času na studium a jeho akademické výsledky, zvláště po prvních “midterms“ potom nevypadaly vůbec dobře.

Já osobně jsem se stal členem projektu UW EcoCar 2.  Jedná se o soutěž mezi 16 americkými univerzitami sponzorovanou General Motors o to, která škola během tří let postaví nejlepší hybridní automobil s využitím nejmodernějších technologií. Zastávám funkci Business co-managera v momentálně dvoučlenném business teamu. Jelikož GM jako hlavni sponzor poskytuje pouze základní vybavení, je na business teamu získat peníze potřebné na nákup dílů a technologií od vnějších sponzorů. Také je naše práce auto prezentovat širší veřejnosti na různých výstavách a veletrzích, jelikož jedním z cílů projektu je motivovat americkou veřejnost k využívání hybridních technologií. Mnoho hodin strávených v garáži se nám vyplácí, protože pouze za poslední 3 měsíce jsme získali od dvou firem celkově $22,500 a naši inženýři tak mohli posunout vývoj auta o pořádný kus dále.

Co se týče mého zatím sedmiměsíčního života v USA, tak to by charakterizovalo jediné slovo. Změna. At už velká změna okolí nebo personální. Nečekejte, že vás pobyt v USA nezmění, právě naopak a nebojím se říct, že k lepšímu. Američané, alespoň tady na západě, mají tendenci vás vnímat jako Američana a často s vámi i tak jednají. Já jsem do USA odjížděl jako člověk spíše konzervativní, ale sám pozoruji, že tato moje povaha začíná s tou všudypřítomnou americkou otevřeností prohrávat J Už se přistihnu si v restauraci objednat jídlo, které bych si před tím bál objednat a rodiče, když mě viděli o půl roce říkali, že už začínám mluvit nahlas jako pořádný Američan J  Určitě zde potkáte zajímavé lidi z celého světa a navážete i pár celoživotních přátelství. Samozřejmě život v USA není pouze med a myslím si, že každý zahraniční student by mohl vyjmenovat pár věcí, které mu na americkém způsobu života nebo na univerzitě vadí, ale rozhodně to není něco co by vám znepříjemňovalo život natolik, že by se zde nedalo vydržet. Osobně jsem zde velmi spokojen a motivován a rozhodnutí studovat v USA považuji za svoje nejlepší rozhodnutí v životě.

P.S. Závěrem bych chtěl uchazečům o studium v USA nějak pomoci v příjímacím procesu. Spíše ale než ale radit jak studovat na SAT (ACT) nebo TOEFL, kde těch rad je všude mraky, bych vám poradil s přijímací esejí. Skoro každá škola po vás vyžaduje napsat esej, jak byste vy přispěli k již tak různorodému prostředí na dané univerzitě. Každá škola v USA má totiž nějaký svůj ideál nebo směr, kterým se chce ubírat, a je důležité před tím, než něco napíšete, rozpoznat, o co daná škola usiluje. Nebojte se proto náhodně kontaktovat nějakého současného studenta dané univerzity, třeba přes Facebook. Určitě vám dokáže poradit, o co dané škole jde a vy se máte šanci velmi zalíbit, pokud tomu přizpůsobíte svou esej.

Pokud máte nějaké dotazy k životu v USA nebo k přijímacímu řízení, neváhejte mě kontaktovat na jirka.ferenc@gmail.com.