V Americe

Jak jsem změnila spolubydlící

Ani mě se změny nevyhnuly, přestože bydlím na ubytovně (tohle slovo se na to prostě nehodí, zní to hrozně studeně). Původně jsem měla za spolubydlící takovou vysoce nehygienickou a nevyspělou Američanku. Bylo to docela peklo to s ní vydržet. Nonstop poslouchala EMO, vyžívala se ve fotkách nahých slečen a tak vůbec. Já jsem člověk, který dokáže vyjít se skoro každým a tak jsem tyto faktory blahosklonně přehlížela. Prvních pár týdnů jsem si dávala do uší ucpávky, co jsem dostala v letadle. Pak jsem objevila laundry room. Bylo tam ticho (jen rachocení praček a sušiček) a teplo, málokdo tam chodil, no prostě ráj. Ovšem to nebylo nejlepší řešení, kde se učit a číst knížky co jsem potřebovala číst. A tak jsem začala pravidelně docházet do Dorm Office. V klídku jsem si dělala úkoly a byla spokojená. Ovšem do chvíle kdy si tahle příšera, moje spolubydlící, nezačala připadat v pokoji sama a nepřišla taky. Ona si totiž myslela, že jsme nejlepší přítelkyně. Z toho plyne poučení, pokud je vám něčí přítomnost nepříjemná, nechovejte se příliš slušně jen abyste neurazili, dopadnete jako já.

Vzhledem k mému vyššímu věku mi nabídli, abych se přestěhovala na druhý konec dormu. Na začátku školního roku jsem řekla, že to je v pohodě a zvládnu to tam, kde jsem. Časem se situace a s tím i moje frustrace začala zhoršovat a tak jsem se Sidney optala, jestli ta nabídka stále platí. To bylo před vánočními prázdninami. Po příjezdu na mě čekala velmi milá zpráva, že se uvolňuje pokoj a o víkendu se můžu přestěhovat. O týden později jsem v pondělí vstala na můj vkus až nechutně brzo a začala pakovat a přesouvat se o těch pár desítek metrů a jedny schody jinam. Můj nový pokoj byl krásný, voňavý (což se o tom minulém rozhodně říct nedá) a hlavně, na celé dva týdny jen a jen můj.

Na oslavu se tu pořádaly taneční zábavy které spočívaly ve skákání na sražených postelích za podpory písniček Blues Brothers. Konečně jsem si užívala svobody, už žádné EMO. Vzhledem k tomu, že jsem měla ty dva týdny pořádně nabité tak mi naprosto vyhovovalo nemít spolubydlící. Moje věci se rozprostíraly po obou psacích stolech, koupelna byla taky jen moje. V pátek se přiblížil příjezd mojí spolubydlící natolik, že jsem věci sesunula jen na můj stůl a stejně tak v koupelně. Unavená jsem padla do postele a vzbudil mě až telefon volající, že nový žáček, kterému jsem se zavázala být průvodkyní, už netrpělivě čeká. To ovšem nebyla pravda. Když sem přilítla do Admission Office bylo mi sděleno, že mají zpoždění a tedy nejdu pozdě. Konečně jsem si ale s někým mohla připadat jako velká holka. Všichni mě tu znali a ta holka vedle mě byla ten nováček. Moje spolubydlící se zatím vybarvuje jako velmi fajn člověk. Taková holčina s velkýma černýma obroučkama, fakt milá a inteligentní. Jsem naprosto spokojená. Tedy, můžu změnu jedině doporučit. Pokud máte pocit, že vám rodina nebo spolubydlící nesedí, je zbytečné se snažit věci přejít, jen abyste neurazili.