Do kostela v USA

Poslední dobou chodíme s hostitelskou rodinou každou neděli do kostela. Protože jsem to v Čechách tak často nedělal, rád bych o tom napsal pár řádků. Mnoho rodin v USA vyznává náboženství, někteří chodí do kostela každý den. Od exchange studentů se očekává, že budou svoji famílii následovat. Protože mi moji host rodiče chtěli ukázat více typů kostelů, pokaždé jsme zavítali do jiného. Každý týden jsem tak měl možnost srovnat jejich odlišnosti.

Ve srovnání s Evropskou historií, většina měst v USA byla vybudovaná před “pár lety”. V okolí vašeho bydliště moc často nenajdete mnoho historických budov, natož stoleté kostely, kde se stále provozují bohoslužby. Budovy starší 100 let jsou vyhlašovány za národní památku (berte moje slova s rezervou). Takže lidé se většinou schází v modernějších budovách, někdy v tělocvičnách či jednoduchých domech.

První dva kostely byly jakousi moderní napodobeninou starodávné architektury. Bohoslužba ale probíhala více méně podobně jako v Čechách. Modlení bylo prokládáno zpěvem (ne všechny kostely mají varhany, písně jsou většinou doprovázeny keyboadrem či kytarou), hlavní pasáž bylo povídání o pasáži z Bible či životní příběhy.

Na Velikonoce jsme zavítali do kostela, který se vymykal snad všem mým představám o tradici náboženství. Úplně jsem si vzpomněl na scénu z amerických filmů z černošského kostela, kde všichni tancují a obrovský sbor zpívá za doprovodu rockové kapely. Možná že je něco takového i v Čechách, já o tom ale nevím.

Všechno se konalo v tělocvičně, které figuroval hlavní stage připomínající koncertní pódium. Sedělo se na pohodlných židlích. Lidé popíjeli kávu a všichni se bavili, třásli rukou kolemjdoucím. Konečně mi bylo potvrzeno, že kostel je místem, kde se lidé potkávají a povídají si s ostatními.

Místo tradičně oblečeného pastora k davu lidí (okolo 500 napjatě poslouchajících křesťanů) promlouval kněz v saku. Když se zpívalo, věřící doprovázeli dva bubeníci a velký orchestr, v pozadí zpíval sbor o 50 členech a v popředí hlasivky davu řídilo šest zpěváků. Texty se promítali na dvě velká plátna, lidé tancovali, tleskali a zpívali do rytmu. Celý prostor byl velice dobře technicky vybaven.

Velice zajímavý zážitek. Díky velmi vydařené hudební stránce musím konstatovat, že se mi tato verze kostela líbila nejvíce. Celá ta tradiční atmosféra starodávného kostela byla pryč, ale na druhou stranu tu bylo něco nového. Jako bych slyšel boha říkat, že tohle je kostel budoucnosti. 🙂