Jmenuji se Martina a je mi čerstvě osmnáct a toto je můj první příspěvek. Za necelý měsíc se chystám na jeden semestr na High School do Wisconsinu. Co vlastně stálo u zrodu tohohle ďábelského plánu?
PROSINEC 2006
Naše škola každoročně organizuje pro své studenty pobyty na partnerských školách v zahraničí. Nikdy dříve jsem necítila nějakou zvláštní potřebu vycestovat na rok do zahraničí jako někteří mí spolužáci. Byla jsem tu spokojená, nic mi nechybělo, ale přece jenom…když jsem měla tu příležitost, začala jsem o odjezdu vážně uvažovat, čím dál tím vážněji.
Vybrat jsem si mohla z několika míst a měla jsem tři hlavní podmínky, nechtěla jsem odjet na celý rok (těžko bych pak doháněla školu a myslela jsem si, že pro poznání země i jazyka stačí půl roku), chtěla jsem bydlet v hostitelské rodině (považuji to za nejlepší způsob, jak danou zemi opravdu poznat) a poslední mé přání bylo, že jsem chtěla do Anglie. Důvodem však bylo spíš to, že jsem se „bála“ odjet za oceán, přišlo mi to daleko a Amerika pro mě je stále jedna velká neznámá, což se o Anglii říci nedá.
Slovo dalo slovo a prakticky jsem měla na výběr rok v Anglii vy společném bytě s dalším českými studenty nebo půl roku v americké rodině. Rozhodla jsem se pro Ameriku, konkrétně Wisconsin, ještě konkrétněji Osseo – malé městečko u hranic s Minnesotou.
Smlouva podepsána a do mého odjezdu (leden 2008) zbýval ještě více než rok, takže to nějak neřeším a celá záležitost se odsouvá do pozadí.
18. 12. 2007 /
Uprimne clanek docela o nicem….zatim
18. 12. 2007 /
No tak takovy predstaveni autora anastineni situace, spatny mi to neprijde. Nejak se zacit musi.
19. 12. 2007 /
ja jsem hnad napoprve nepochopila, jestli jsi odjela nebo ne….určite pokračuj, ale zkus to trochu srozumitelneji:-) pa
19. 12. 2007 /
hodně štěstí v psaní .)
22. 12. 2007 /
trochu srozumitelněji:-D tvé přání je mi rozkazem;-). Jinak, ještě jsem neodjela, odlétám v lednu.