Dnes jsem absolvoval svoje první dva větší testy. Jeden byl z American Government a druhý z Algebry 2. Předtím jsme však měli třídní hodinu (Advocacy), kdy nám bylo oznámeno něco pro letošní absolventy. Bohužel však netuším, co prezentace obsahovala a proto mi situaci blíže přiblížila hodina English, kdy se před nás místo učení postavil starší pán a začal nás bombardovat papírováním. Mimo jiné mi také prozradil, že byl v Telči a v Praze. Cílem bylo informovat žáky o přestupu na College, vyplnění profilových hodnocení, sečtení kreditů získaných za dobu studia na High School a tak podobně.
Druhou periodu jsme psali kvíz z matematiky. Byl primitivní, až na poslední slovní úlohu, které jsem nerozuměl. Tak jsem zvědav, kolik mi tam zase najde chyb, způsobených odlišným zápisem řešení. Mimochodem, spočítal jsem uniklé kredity za poslední test a vyšlo mi, že kdybych psal výsledky tak jak po mě chtějí, mel bych A, což je na exchange studenta solidní výkon. Nicméně za deset minut jsem měl celou práci hotovou, ale když okolo mě ještě všichni psali, radši jsem si všechno několikrát zkontroloval. Pro mě to tady je hlavně o učení angličtiny.
Mnohem horší byl ale pocit po odevzdání testu z American Government. Jednalo se sice o „multiple choice“ (zaškrtávání ABCD), ale byly to otázky na můj vkus velice složité když pominu, že jsem polovině z nich nerozuměl. Vzhledem k tomu, že polovina správných odpovědí je tady již nejhorší známka (F), myslím, že mám výsledek jasný. Možná to trochu napraví návazný test s krátkými odpověďmi, v němž jsem věděl alespoň něco.
V neděli máme s JazzBandem první koncert. Nemohl jsem dlouho najít nikoho, kdo by mě na něj odvezl. Nakonec se mě ujal sám učitel. Prý pro mě dojede. Juchůůů!
Jinak práce mám až nad hlavu. Domácí úkoly mě ničí, jelikož je to tak automatickou a robotickou práci jsem ještě nikdy v ČR nezažil. Po hodině vyplňování cvičení si připadám jako chodící kalkulačka.
Konečně se mi také podařilo vyměnit statistiku za TA (Trachet Aid). Bude se jednat o něco jako pomáhání ve třídě, kopírování materiálů, rozdávání papírů apod. Když nebude co na práci, můžu si pracovat na svých úkolech, což je pro mě ušetření času.
Nakonec jsem se se svou hostitelskou rodinou domluvil, že mě brácha bude každý den do školy vozit, jelikož tímto směrem má i svojí školu. Cesta zpět bude ale obtížnější, někdy pro mě někdo přijede, jindy budu muset jet autobusem či vyřešit jinak.
To mi připomíná jednu úsměvnou historku ze včerejška, kdy jsem se znovu přesvědčil, že nemám vyvinutou část mozku, která velí orientaci v terénu.
„Ztratit se v Americe“ zní pěkně, ale věřte, že to není nic příjemného. Včera jsem měl poprvé za úkol dostat se ze školy po skončení sám do 2 míle vzdálené kanceláře, kde pracuje moje host mama. Buď jsem měl čekat na autobus a nebo jít pěšky. Pěší cesta vypadala jednoduše. Rovně a pak zabočit doleva. Přesto se mi ale podařilo zabloudit a tak jsem si svoji vycházku pěkně prodloužil. Prohlédnul jsem si krajinu okolo silnice a vzdal svojí výpravuu školy Elk Grove High School, kam jsem měl původně chodit. Zkoušel jsem někomu z rodiny volat na mobil ze svého self-phone, ale nikdo to nebral. Proto jsem vtrhnul do již zavřené kanceláře a donutil milou paní, aby zatelefonovala bráchovi a vše vyřídila. Asi po dvaceti minutách si mě vyzvednul. Přijel jsem domů okolo půl sedmé, docela vyčerpaný. Viděl jsem mnoho kaktusů (ne Caktusů). Ovšem přeci jen cestou nějaké olistěné potvory rostly, ale jejich plody jsou mi velkou neznámou. Teď jsem se ptal rodiny a ta také nemá ponětí, co to je zač. Zajímavé, že to tu roste všude okolo… Jak nevšímaví jsou místní obyvatelé.
Ve videopůjčovně jsem si půjčil nějaký dokument o Americe a Fastfoodech. Doufám že bude čas si snímek shlédnout.
