Tento článek nezapře inspiraci tím, který se tu loni objevil o vztahu profesorů se žáky. Rád bych napsal, jakou zkušenost s tím mám já, protože pokud existuje další velký faktor, kvůli němuž stojí za to do USA jít, pak jsou to profesoři.
Může se to zdát naprosto neuvěřitelné, ale na své škole se mohu sejít naprosto s kýmkoli a téměř kdykoli. Ať už je to můj profesor z loňského roku, někdo, kdo mě právě učí, nebo i prezident (!) naší college, každý si na mne udělá čas. Naši profesoři nemají nic jako konzultační hodiny – stačí za nimi zajít a domluvit si kde a v kolik to oběma z vás vyhovuje.
Velmi populární je u nás tzv. „Lunch with a tutor,“ což ve zkratce znamená, že profesora pozvete na rozpravu při obědě, který mu u nás v jídelně uhradí škola. Že toho studenti hojně využívají se přesvědčíte, kdykoli se kolem poledne dostavíte na oběd – u stolů je vždy několik dvojiček student-profesor. Další oblíbené místo na setkání je pak naše útulná kavárna. S velkým kafem v sobě se vám oběma hned přemýšlí lépe.
I já zvu své profesory na oběd. A že je mnoho z nich k dispozici téměř kdykoli dokazuje i fakt, že se se mnou můj oblíbený profesor Mr. Wells byl ochotný sejít kvůli mé desetistránkové eseji i během jarních prázdnin (no jo, měl jsem zlomenou nohu, takže jsem jarní prázdniny trávil sledováním filmů, hokeje na internetu a psaním své eseje…).
Jednoznačný benefit těchto setkání je, že je to neuvěřitelně inspirativní – někteří z našich profesorů mají za sebou velmi zajímavý život (výzkum na Artanktidě zkombinovaný s několika měsíci pobytu v ponorce, obeplutí východního pobřeží na jachtě a znalost čtyř mrtvých jazyků je jeden z příkladů). Dále je to možnost probrat svůj vlastní přínos třídě v hodinách. Profesoři umí dovedně poradit, kde by se dalo něco ještě zlepšit, případně jak přistoupit k tomu a onomu textu, pokud s ním student při přípravě zápasí.
Pokud tedy mohu mluvit za Liberal Arts Colleges, osobní přístup profesorů ke studentům je tady brán jako samozřejmost. Student je zkrátka člověk pro školu velmi důležitý. Protože společně s kým jiným by profesoři bádali nad nejrůznějšími otázkami, kdyby tam neměli nás, studenty?
Lunch with a tutor zní jako super věc.
O čem si povídáte? 
Nejčastěji školní věci, jak se nám daří v hodinách, potom ohledně esejí, ale nakonec se dá zajít i na nezávazný pokec, když se třeba chce člověk o svém profesorovi dozvědět víc
A ty máš stipendium? Pokud ano, tak částečné nebo plné? Co si hradíš sám?
Mám částečné (nebo teda spíš většinové
) stipendium, škola mi pokrývá kolem 65% školného, zbytek hradím sám, ať už je to půjčka, work-study, nebo pomoc od rodičů.
Nebál ses si vzít půjčku? Tohle je něco, co mě od studia v USA odrazuje…
To není o strachu. Pokud mám odpovědět upřímně, tak má škola je velmi kvalitní a jsem tam spokojený, a za kvalitní vzdělání se prostě platí. Takže když mi nabídli financial aid, tak jsem na to kývnul, protože mi to přišlo výhodné. Nakonec St. John’s taky z něčeho musí žít, jinak by tu školu mohli zavřít…
Naprostý souhlas, tohle je jedna z nejúžasnějších věcí na americkém školství.