Než se člověk dostane k nabídce nějaké agentury má o USA určité představy, které se tvoří pomocí televize a interentu. Pak se začne zajímat a agentura mu poskytne především kladné informace a tak s nadšením přistoupí na hru…. dyť je to přece super poznat nový lidi stát se úspěšným hráčem fotbalového týmu a nebo roztleskávačkou. A taky je skvělý se podívat po světě….no a ještě k tomu do Ameriky…jaká příležitost.
A pak si sednete do toho letadla a váš osud je zpečetěn…cesta zpátky? Prakticky neexistuje. Jako všechno je samozřejmě možný, ale řekněte svejm rodičům po nemalé investici, že chcete za týden domů. Ne po týdnu domů chtít nebudete, toho se opravdu nebojte. Jste totiž ještě plni očekávání…a ať se člověk snaží jak chce stejně si nakou tu představu vytvoří a pak přijde to zklamaní…a nebo překvapení.
Je opravdu dobré rozmyslet si, co napíšete do dotazníku. Viděla jsem jeden dopis, který přišel mým host-parents v polovině září bylo tam 20 lidí, který neměli umístěnku do pernamentni rodiny.V tom dopise bylo u každého z nich natisknutý nic neříkající jméno, rozmazaná černobílá fotka, náboženství,národnost, jazyky a délka jejich studia a asi 5 vašich zájmů. Můžu říct, že by pro mě bylo opravdu těžké si vybrat. Všichni studenti uvedli hru na hudební nastroj a sporty. Neviděla jsem tam nic neobvyklého, co by mě nadchlo. Proto doporučuji napsat alespoň jednu věc trochu zvláštní. Já jsem uvedla art a děti….a možná prave díky tomu jsem se neocitla na tomhle seznamu lidí, který fakticky lituju. Můžu si vlastně gratulovat, protože moje host mum pracuje ve fitt centru a můj host dad je vysokoškolský profesor výtvarky.
Iluze se mi, rozplynuly zvlášť v oblasti školy,částečně to přikládám její velikosti. Americká maturita se kterou jsem částečně počítala a říkala sem si že je to zajimavej papír do sbírky se mi ztratila před očima hned při registraci ve škole. Doufala jsem, že když mám v papírech ukoncenej 11.ročník a je mi 18, že budu bez problému senior. Dali mě nakonec do předposledního ročníku….myslela jsem si. Jaké překvapení přišlo po měsíci, když přišel picture day a od spolužáků jsem se dozvěděla že jsem sophmore….to znamená americkej druhák. Jsou to lidi o 3 roky mladší. No je to dost podivné…každopádně jsem z toho byla taková trošku rozhozená. Přijde mi totiž, že starší studenti jsou takový pohodovejsi. Je pak docela divný, když mě berou jako malyho parchanta a jsem starší nez oni.
Cheerleaders- roztleskávačky… zvlášť na větších školách absolutně není šance se mezi ně dostat…maj přísná pravidla pro výběr – nejdřív musíte dva roky chodit do přípravky a pak teprve můžete nastoupit do týmu, který jen trénuje a až poté se dostanete mezi nejlepší. Podobné situace se dějí u fotbalových týmů…protože tady slovo fotbal znamená americký fotbal kde kluci litaj v těch dresech s velkejma ramenama a tak polovina z nich vypadá jak po obrně protože jsou hrozně hubený a ty ramena na nich vypadaj jak nalepený. Tihle “borci” si mezi sebe taky jen tak někoho nepustí…protože zájem o to dostat se do takového týmu je hodně velký a nějaký exchange student je fakt nebere. Evropský fotbal zvaný soccer je populární možná víc mezi holkama…ale týmy jsou trochu přístupnější.
Těšili ste se jak svojí host-family uvaříte něco ryze českého? Já docela jo, ale s americkou výživou aneb ať žije mražák a mikrovlnka to jde tak trošku ztuha. Ono jen jim vysvětlit jaké suroviny potřebujete je docela zajímavá podívaná. Spousta výrazů ve slovníku je taková nějaká zvláštní a pro ně nesrozumitelna a oni mají svoje vlastní….tak to je v tom lepším případě. A druhá kategorie jsou věci o kterých oni třeba v životě neslyšeli…jako napr. rozdíly mezi hrubou a hladkou moukou. Moje rodina uchovává mouku v mrazáku protože to kilový balení maj na celou věčnost….podle toho pytlíku bych to typovala, že ji tam maj jen aby se neřeklo a jednina cesta jak ta mouka ubejva je, že jim občas vypadne a trochu se vysype. Sranda je taky trouba….protože stupně pouzivaj samozřejmě Farenhaita…. a kuchyňské váhy? snad v těch lepších rodinách… No nic tak já du něco uvařit….
2. 10. 2008 /
Trosku vic sarkasmu, nemyslis?:D Ja sem jela do USA s hodne vysokym ocekavanim a upe neskutecne sem se tesila, a musim rict, ze se mi zatim skoro vsechno plni, dostala sem se do Kalifornie, s host rodici si plne rozumim a uz ted vim, ze to bude hodne tezky je opustit uz za 8 mesicu, skola je bezva, lidi taky, na ucitele si nemuzu stezovat, a asi budu moct slozit americkou maturitu.
Zalezi to na tom, kam ste se dostali a jestli ste meli dost stesti:D
2. 10. 2008 /
Bude dobře! 🙂
Jinak ale nemůžu souhlasit co se toho americkýho fotbalu týče, anebo i lacrossu. Samozřejmě jsem to nikdy předtím nehrál, v Evropě to prakticky nemáme, ale předem jsem dal řeč s coachema, dokázal jim, že jsem atlet a že jsem ochotnej každej den několik hodin makat a to vlastně stačí. Sport, nebo aspoň základy, se naučíte hned. Ale běhat rychle a bejt aspoň nějak rozumně silnej… to už trvá dlouho. Hraju to teprve měsíc a už jsem tam mezi všema jako doma a spoluhráči mě berou… Takže tak, jde to 🙂
2. 10. 2008 /
to Helena
hm tady je asi ten rozdil…tys sem jela s vysokym ocekavanim. Ja sem sem jela s tim, ze me zajima co znamena Amerika..bez ohledu na to, co se kde rika… a tohle je moje realita prozatim. Jsem asi myslenkama jinde nez ty,ale tim nechci rict, ze sem chytrejsi nebo neco podobneho..je dobre, ze lidi maj nazor a sem rada, ze si mi napsala comment. Jde asi o to, ze ja jsem takovej hodne svobodnej clovek a tadyten typ spolecnosti mi tak nejak uplne nesedi. Co se tyce moji host- family tak to je opravdu poklad…to jsem opravdu spokojena…castecne proto,ze se od typickych americanu tak nejak lisi..
2. 10. 2008 /
zajmavej článek.. já mám takovou jasnou představu o tom “americkým snu”, takže mě to by asi taky trochu rozhodilo.. ale přeju ti ať to je better 😀
3. 10. 2008 /
Jedina a nejdulezitejsi je rodina a misto, kde jste. Jsou to ohromny rozdily. Vzdyt si predstavte rozdil mezi Francii a Polskem, jak jsou od sebe vzdaleny? jenom se podivejte na mapu sveta, Evropa je malinka oproti u.s.a.
Jinak taky nepatrim mezi uplne nejstastnejsi. Rodina je skvela, skola jakstaks v pohode, ale porad to neni ono co jsem si predstavovala. Vsichni jsou na oko pratelsky, ale mysli si svy. Moje most sestra ma kazdy vidend doma nejakou super kamosku a ve skole to vipada, ze se spolu nikdy nabavily….
strasne zalezi na oblasi kde ste….
3. 10. 2008 /
luca: Tak tak, to mě na Amících taky štve, ta povrchnost. Čech tě aspoň pošle do hajzlu rovnou…
3. 10. 2008 /
jo… tak s timhle uz se taky dlouho peru… proste oni se s vama budou bavit treba vsichni….ale proste vubec je nezajimate….jsme zvykly na takovy to coze? no to asi tezko… a de se pryc… tady to neni ale mistama mi prijde horsi jak se bavej uplne jen tak aby to nebylo blby
4. 10. 2008 /
jako sport doporucuji vodni polo! hraci vodniho pola maji skoro stejny respekt a prestiz jako hraci fotbalu nebo roztleskavacky :o)
6. 10. 2008 /
To máš docela blbý. Já jsem taky ve dvanáctým ročníku, ale jsem senior. Sice musim brát nějaký předměty pro juniory jelikož to jsou jejich pravidla. Maturovat mi pořád neřekli jestli můžu, jestli ti to ale nedovolí zkus se poptat na GED. Je to jakási náhrada a berou to skoro všechny univerzity…
7. 10. 2008 /
nojo ja o to zas tak nestojim…stejne nechci jit do ameru na vejsku pac na to nemam ani prachy ani naladu…ale vis jak.. kdyz ta moznost byla
9. 10. 2008 /
zdravim… v určitých věcech naprosto souhlasim s autorem článku. Zvlášt co se vaření týče. Je to sice maličkost,ale říkáte si, že by to bylo fajn jim předvést něco málo z české kuchyně a nakonec narazíte na problém hrubá-hladká mouka a oni na vás jen nechápavě koukaj…:-) Já jsem ted v usa přesně dva měsíce. Mám skvělou rodinu, jsem jejich první exchange student, takže se hrozně snaží. Jinak školou jsem trochu zklamaná. Chodim do školy, kde je 3000 studentů a někdy je opravdu těžký najít spřízněnou duši. Nejdřív se o vás hrozně zajímaj,ale to brzy opadne… ale samozřejmě záleží na tom kde jste a jak se k tomu všemu postavíte…
9. 10. 2008 /
to kikuska:
a kdepak ses zlato?
10. 10. 2008 /
Indiana, Lafayette
9. 3. 2010 /
Zdravim vsechny lidicky na webu,,jenom tak nahodou jsem nasla tenhle blog a musim rict,ze je super:) .Ja jsem v usa podruhe,poprve to bylo na mesic,ted podruhe na ctyri mesice.Diky memu ceskemu priteli,ktery zde zije uz patym rokem,jsem tak trochu poznala,jak to tu chodi.Prvni krok na americkou pudu byl sice vrtkavy,alekdo nebyl v usa,nikdy nepochopi.Muj prvni pocit z Americanu byl smiseny-preci jen jsou trosicku VICE hlucnejsi:) ale o to vice mili a prijemni,kdyz zjisti,ze jim nerozumite,snazi se mluvit pomaleji,nikdo se Vam za nic smat nebude,tady opravdu ne:)co se tyce te povrchnosti,o ktere tu padla zminka,podle me zalezi hodne na lidech, ktere potkate,na Vasem pristupu k nim a samozrejme take na miste,kde zijete.Obecne bych rekla,ze lide na jihu jsou vice v pohode,nikam nespechaji:) akorat ten jejich prizvuk je obcas sileny:))) naopak na severu se hodne veci toci kolem spechu,nejsou tam tak pratelsti,ale zase musim rict,ze jim trosku lepe rozumim:)) Ja jsem se ocitla v Tennessee,pro nekoho mozna p.. sveta,de fact tu neni skoro nic,co by stalo za zminku,krome krasne prirody,rovinnate zeme a country..by the way- fandim vsem lidem,kteri chteji v usa studovat nebo tu neco dokazat,vim sama jak je to tezke.Ale kdyz clovek bojuje a veri,ze to dokaze,nenecha se nikym odradit,tak tu ma velkou sanci na hezky zivot.Preji Vsem hodne stesti:)