Wisconsin II. (Vízum)

Vycestovat víceméně na vlastní pěst má několik nevýhod (blíže v příštím článku). Jednou z nich je bezpochyby i žádost o vízum, se kterou vám mnoho lidí nepomůže. Proto jsem se rozhodla tozměnit.

Někdy v září jsem nabyla dojmu, že bych měla pro svůj zdárný odjezd (jež jsem nastínila zde) také něco dělat. Nakonec jsem získala kontakt na svou školu a zjistila, že veškerá komunikace s mou americkou školou je čistě jen na mně, což je na jednu stranu výhoda, vždycky je lepší být v kontaktu přímo než přes nějakého prostředníka. Současně to ale znamená, že musím sama zjistit, co je potřeba, a včas si vše připravit a zařídit.

K tomu, abyste vycestovali na rok nebo na půl roku do Ameriky, potřebujete v zásadě tři formuláře. První z nich (I-20) vám musí poštou poslat přímo škola, na které chcete studovat. A běda vám, pokud tamní škola vyplní nějakou kolonku špatně nebo se podepíše černou propiskou. Druhý potřebný formulář je D-156 (o němž psal také pepperos), což je nejdelší a nejkomplikovanější věc, co jsem kdy vyplňovala. Tohle se vyplňuje na internetu a následně ho musíte vytisknutý přinést na ambasádu. Poslední formulář je v porovnání s prvníma dvěma úplná hračka, v zásadě jde jenom o kontaktní adresy a informace o vaší minulosti. Jako jediný je tenhle formulář v češtině, což je docela výhoda. (Osoby mužského pohlaví vyplňují ještě jeden ohledně vojenské služby, ten se mi do rukou nedostal, takže nemůžu poreferovat.)

Pokud máte všechny tři formuláře, můžete si sjednat termín pohovoru. Ještě však zdaleka nemáte vyhráno. K pohovoru je třeba mít kromě všech zmiňovaných formulářů také potvrzení o zaplacení všelijakých poplatků, fotografie nezvyklého formátu, potvrzení o studiu, výpis z bankovního účtu a v neposlední řadě pořádnou trpělivost.

U jednoho poplatku bych se zastavila, je to poplatek SEVIS. Všude mi bylo řečeno, že ho většinou platí americká škola nebo zprostředkovatel. Já však zprostředkovatele nemám a má americká škola je v tomhle ohledu stejně tak laxní jako ta česká. Nakonec jsem se dopátrala, že stačí vyplnit formulář na internetu a tím je poplatek zaplacen. Dala jsem se tedy do díla, znovu vyplňovala ty samé údaje a vztekala se s dalším formulářem. Problém nastal, když po mně chtěli číslo karty a její security code. Přece jenom to jen tak někam napsat, to se mi moc nechtělo, pokoušela jsem se tedy vybrat jinou z možností, ale jediný výsledek byl, že mě systém vyhodil a nedovolil mi to celé vyplnit znovu, že prý v databázi už jsem. Když jsem však svojí žádost vyhledala v databázi, bylo mi řečeno, že tam nejsem a at se znovu zaregistruji:-D. Nakonec vše vyřešil jediný e-mail na nějakou jejich podporu. Tenhle poplatek má však ještě jedno úskalí, potvrzení o jeho zaplacení musí přijít poštou z Ameriky, což trvá 3 týdny, za příplatek třiceti dolarů to však dorazí kurýrem do týdne.

Den před pohovorem se mi přihodila taková nemilá věc, že mi ukradli peněženku se všemi doklady. Nakonec mi ale stačil jenom pas, občanka netřeba.

Celý pohovor proběhl úplně v pořádku, vzali mi otisky prstů, vynadali mi, že nemam podepsaný nějaká extra formuláře, pokecala jsem si s Američanem, který uměl naprosto plynně česky, a za půl hodiny bylo po všem.

Na ambasádě si nechají pas a poté ho během čtyř dnů doručí přímo domů kurýrem.

Co z toho všeho plyne?

1) Američané to mají na ambasádě skvěle zorganizované, každou půlhodinu jim tam přijde 45 lidí, oni u všech zkontrolují všechny formuláře, vezmou otisky prstů, provedou samotný pohovor a přitom vás tam nenechají čekat déle než 20 minut. Klobouk dolů.

2) Když Američani řeknou, že to dorazí do týdne, neznamená to, že za dva týdny možná, jak jsme zvyklí u nás, nýbrž můžete očekávat, že vám za dva dny zazvoní u domovních dveří kurýr a s úsměvem na rtech podává onen formulář nebo pas. O tom si nám při jednání s českými úřady můžeme nechat jenom zdát.

3) Začít vyřizovat vízum dva měsíce před odletem je už pozdě. Pokud si chcete ušetřit zbytečný stres a hysterické vyplňování formulářů a placení složenek, začneme s dostatečným předstihem.

A poznámka na závěr…

Během toho měsíce a půl, kdy jsem to vízum aktivně zařizovala, jsem byla několikrát na ambasádě, ještě víckrát jsem jim tam volala a asi nejvíc času jsem strávila u počítače zjišťováním všemožných různě se schovávajících informací. Mám pocit, že na studentská víza typu F1 jsem už expert, kdybyste chtěli s něčím poradit, ozvěte se.