Takové dva (ne)obyčejné dny

Jak vypadá den studenta soukromé střední školy v Americe? V tomhle článku se mi to snad podaří alespoň částečně popsat.

V 6.50 mi zazvonil budík. Já jsem ho ovšem jako obvykle zaklapla a ještě si chvíli pospávala. Moje spolubydlící nemá v pátek první hodinu a tak sem se snažila chovat co nejtišeji. To ovšem není jen tak jednoduché když se celá rozespalá snažím naházet věci do tašky, jednou rukou se česat a druhou oblékat ponožky. No naštěstí se nevzbudila. V 7.32 jsem se vyřítila z pokoje s tím, že už na mě Rita asi čekat nebude a tak se jí alespoň pokusím dohnat. Z pokoje vyšla přesně ve stejný okamžik jako já. Její ospalý výraz prozrazoval, že poté co včera odešla ode mě z pokoje se ještě doopravdy pokusila číst na její dnešní Religionistiku.

Venku pobíhá Annie, obrovský pes jednoho z našich Dorm Parents. Z různých cest se trousí studentíci na snídani. Snídaně tu moc velký ohlas nemají, protože většina lidí si radši přispí, já jsem se na snídani chodit naučila až tady. Jako každý pátek a úterý si můžeme nechat udělat volská oka. Jsou to jediné dny kdy to jsou opravdická vejce a ne ta sušená. Já ale přeci jen vajíčkům k snídani moc neholduju a radši si dám cereálie, wafli a pomerančový džus.

První hodinu mám literaturu. Máme přípravu na psaní závěrečné eseje ohledně knížky (Toni Morrison – The Bluest Eye) co jsme četli. Já jsem si včera vybrala spánek místo toho, abych našla nějaké citace a tak se to snažím těch posledních pět minut dohnat. Ovšem jsem jako předposlední a tak se na mě vůbec nedostalo. To znamená, že budu muset přijít během X-Block (čas kdy člověk může jít za profesory a něco konzultovat a nebo se jen tak flákat), stejně tam mám volno, tak mi to zas tak moc nevadí. Další hodinu mám další literaturu. Tentokrát to je Americká literatura a čteme Hrozny Hněvu. I v této četbě jsem mírně pozadu, budu to muset během víkendu dohnat, ostatně jako skoro všechno. Mám necelých deset minut na to přejít z jednoho konce areálu na druhý, člověk si časem zvykne a není to problém, v pondělí kdy máme jen pět minut je to horší, a navíc ten zpropadený kopec. Po diskuzi o jedné kapitole jdeme do knihovny kvůli našim projektům. Já jsem si vybrala John Steinbeck a co ho vedlo k tomu psát o tom, o čem psal. Potřebuju si ale zarezervovat letenky na jarní prázdniny a tak okna se Steinbeckem otevírám jen na oko. Naštěstí má moje profka pocit, že já jsem bezproblémová a tak mě ani nekontroluje. Další hodinu mám volno a tak jen tak brouzdám po internetu a pak dodělávám nějakou práci na odpoledne. Odevzdávám dvě přepracované eseje na U.S. History, pak už si jen potřebuji nechat schválit téma na tu mojí zmiňovanou esej. Po pár minutách mě profesor propouští s tím, že je vše v pořádku.

Na obědě s díky odmítnu něco smaženého a radši něco tvořím ze salátového baru, je to barevné. Ve schránce na mě už zase čekají nějaké papíry od vysokých škol, od té doby co jsem získala v SAT II French 790 z 800 bodů a poměrně dobré výsledky v PSAT je toho fůra. Půlku z toho vyhazuju na tu druhou se později podívám. Každý pátek máme All-school Meeting, kde může kdokoliv anoncovat nějaké dění ve škole. Ke konci roku toho bude víc a víc. Zatímje jenom pár hudebních recitálů, Coffee House a dlouho připravovaný Dance Concert.

Včera nám přijela jedna ženská a chlap oba spisovatelé a dneska s nimi máme workshop. To znamená, že rozebíráme to co jsme napsali a jak by se to dalo vylepšit. Skončili jsme o něco dřív a tak ještě stihnu Becky v administrativě, abych vyplnila formulář ohledně jarních prázdnin. Jedu k Ritě domů do Austin, Texas. Zašla jsem do Bookstore jestli tam někdo nebyl. S pár lidma jsme leželi na sluníčku, pojídali Banana Nut Muffin (to je pošušňáníčko panečku). V 7 hodin se vydám na večeři a pak na čtení našich hostů. No, abych řekla pravdu, mohli vybrat lepší povídky, třeba ty co jsme četli. Bylo to dlouhé. Pak už jsme jenom uprosili naše Dorm Parents, aby nás nechali dívat se na Aladina i když je to po večerech zakázáno a vybarvovali omalovánky. Aladin byl ve španělštině a tak jsme z toho nic moc neměli.

V sobotu většinou vyspávám o něco dýl, dneska se mi poštěstilo, že jsme neměli ani tu chemii, takže jsem budíka vůbec nenařizovala. Jen tak se dopoledne flákala a pak, něco před jednou, vyrazila na oběd. V jednu jsme se s pár lidmi chtěli vydat do města, nakonec jsme se sešli až o půl druhé. Tím pádem jsme nestihli promítání filmu ve dvě a na to v sedm se nám nechtělo. Ale i tak to bylo fajn, den kdy člověk skoro zapomene na školu, skoro. Mému žaludku se moc nelíbila kombinace čtyř různých zmrzlin a kombuchy. Po návratu jsme zkoukli Vykoupení z věznice Shawshank a pak šli na Coffee House. Bylo to fajn, ale tak trochu mě trápí, že jsem doopravdy neudělala žádnou práci do školy. Všechno to budu muset zvládnout v neděli.

Dneska je neděle a ač si celý den říkám jak musím pracovat tak se mi to nějak nedaří. Ale teď už vážně začnu! Večer mě čeká první výběrové kolo na Prefektku, tak abych se taky někdy dostala do pelechu s většinou úkolů hotových.