Amerika je oproti České republice v lecčem rozdílná země, a pokud se tento kontinent chystáte navštívit, měli byste vědět o odlišnostech, na které určitě narazíte. Představujeme vám pár oblastí, které by vás mohly nejvíce zajímat.
Pohodlí
Američané si rádi dopřejí pohodlí a je to poznat hned v několika oblastech. Například běžná velikost postele je 1,6 metru na šířku, a to pouze pro jednoho člověka. Důvodem není, že by Američané byli prostorově výraznější, ale chtějí mít svůj prostor a komfort. Představa, že by na takové posteli spali dva lidé, jim přijde nemyslitelná.
V hotelích je normální, že na jednoho ubytovaného zákazníka vychází v průměru 6 ručníků. Jakmile jeden použijí, už se neobtěžují použít ho znovu a hodí jej na zem, jako signál pro nový ručník. Na chodbách a v pokojích je neustálý přísun ledu, který je vždy v ceně hotelu. Je naprosto běžné, že jakmile si objednáte drink, číšník se vás zeptá, zda jej chcete s ledem či nikoliv.
Jídlo
Na stravu se ve Spojených státech opravdu moc nehledí a většina jídel, které se zde konzumují, nepatří mezi nejzdravější. Vaření přijde Američanům jako ztráta času. Většina jídel se prodává již předpřipravené, například krájené ovoce nebo nastrouhaný sýr. Další oblíbenou službou je donáška již hotových jídel. Lidé si zkrátka rádi připlatí za to, že nemusí potraviny dále upravovat.
Zajímavostí je, že v USA se prodává velmi rozdílné balení potravin. Jogurty se prodávají v kbelících, džusy v kanystrech a led v obřích pytlích.
Doprava
Ve Spojených státech se řídí na stejné straně jako u nás, tedy vpravo. Pro řízení osobního auta je zapotřebí klasického řidičského oprávnění typu B. Zpravidla se zde uznává český řidičský průkaz, ale pokud chcete předejít případných problému je lepší zřídit si za malý poplatek mezinárodní řidičský průkaz s platností jeden rok.
Ihned po nasednutí do auta si uvědomíte největší rozdíl, a to v absenci spojkového pedálu. Američané šlapou pouze buď na plyn nebo na brzdu. Nutnost připoutání během jízdy zde samozřejmě platí také, naopak řidiči nemají povinnost během dne svítit, pouze pokud je zhoršená viditelnost. Benzínové stanice fungují na jiném principu, než v Česku. Nejprve je nutné zaplatit, až poté se tankuje.
Dalším důležitým poznatkem je, že všechny rychlostní limity a omezení se udávají v mílích za hodinu. Jedna míle za hodinu je v přepočtu 1,609 kilometrů za hodinu. Maximální povolená rychlost je v jednotlivých státech odlišná, ale v porovnání s Českem se může zdát nízká.
Lidé
Z amerických filmů a seriálů se nám Američané mohou jevit, jako odvázaný a trochu šílený národ. Při osobním kontaktu s těmito lidmi ale zjistíte, že jsou nabití pozitivní energií a dobrou náladou. Cizí lidé si nejsou lhostejní. Na ulicích se na sebe všichni usmívají a ptají se, jak se máte. Leckdy vznikne i příjemná konverzace mezi naprosto cizími lidmi. Prostě Amerika je taková, jaká je právě kvůli lidem, kteří ji dělají skvělým místem.
13. 11. 2015 /
Jen dodám, že ne všichni Američani řídí auta s automatickou převodovkou. Stále je tam určité procento aut, které se buď s automatem vůbec nevyrábí nebo kde si je chtějí řidiči opravdu užít – Mustang v silnější motorizaci, Golf R / GTI, spousta modelů německých aut obecně nebo starších muscle cars. Ale ten poměr bude určitě tak 1:200 :).
Zároveň je super říct, že denní svícení sice není nutností, ale jsou oblasti (především ve středozemí USA), kde jsou některé úseky vyznačeny nutností svítit a hrozí za ně vysoká pokuta. Stejně tak je dobrý si dát pozor na zobrazení poznávací značky zepředu – v Kalifornii, Nevadě a okolí není potřeba mít poznávací značku vepředu, ale třeba v Utahu a dál na východ to potřeba je a opět, může jít o celkem vysokou pokutu.
Ohledně rychlostních limitů – nejvíc se dbá na přesnost dodržování rychlosti kolem národních parků nebo nedej bože základních a středních škol (stačí srazit dítě a domů už se nikdy nedostanete). Nicméně na běžné dálnici a freeways kolem větších měst se toleruje zhruba 10-15 mil více, než je limit. To je fajn právě například v Utahu, kde je povolená rychlost 80 mil za hodinu (jeden z největších limitů po Texasu) a běžně je možné jet 90-95 mph, což představuje asi 145 – 150 km/h, srovnatelné s naší dálnicí.
19. 11. 2015 /
Děkujeme za váš komentář a doplnění informací. 🙂
3. 12. 2015 /
Ach jo, to je takovej nějak zvláštní článek.
ad postele) dle mě to zdaleka většinou není 1,6 metru, ale míň, tady koukám na 1,4 metru a je to rozhodně víc i než “hotelové” postele v US. Ale jako jo, je to úlet. 🙂
ale co je horší, ty ručníky, vždyť to je normální snad i po celý evropě (Itálie, Německo, Rakousko, Španělsko, Nizozemsko, …). Jak to v podstatě udělat nějak rozumně jinak? To ani nejde.
A s tím ledem, to souhlasím – ale když to chtějí, tak co s něma.
No, kapitola jídlo snad ani není třeba komentovat, to je snůška blábolů motaných sem a tam. Takhle podobě se léta žije i v jiných civilizacích (třeba i Praha), je to snažší a příjemnější. Kdo by vařil, pokud to není jeho koníček – těch pár korun navíc, není problém. Ale já jsem možná extrém, nemám ledničku. A ty mega balení taky nejsou ZDALEKA všude, je velký množství obchodů, kde jsou klasický balení – jak u nás. Tuším, že jsem takový balení ledu potkával na primárně na benzinkách.
Ale na zamyšlení to je. A doprava je taková nějak divná. A ty míle, v praxi v US jsou tak nějak celkem fuk, neboť i na tachometru jsou míle. žádný přepočítávání. 🙂
19. 7. 2018 /
Jsou to borci 🙂