Příprava a cesta do USA (část druhá)

V tomto článku dokončím to jak jsem docestoval do USA a jaké byli první dojmy po přistání v Bangoru. První část jste si mohli přečíst tady.

Cestu jsem začal v Praze (dnes už na Letišti Václava Havla) ve 4 ráno 5. září 2012. Na letišti jsem musel být už ve dvě, abych se stihnul odbavit a najít svůj odletový gate. Spolu s balením do jedenácti do večer to nebyla zrovna noc plná spánku, ale naštestí to nemáma na letiště moc daleko, tak to nebylo úplně nejhorší. Na letišti jsem si sám u odbavovacího terminálu vytisknul palubní vstupenky (celkem tři + info o zpáteční letence) a pak už jenom odevzdal zavazadla, jak už jsem napsal minule, nadváha dvě kila navíc prošla v pohodě – záleží na koho narazíte. Následovalo rozloučení s rodinou s vědomím, že se pro příštích 10 měsíců už uvidíme maximálně přes počítač.

Poté jsme šel na zkontrolování příručního zavazadla a do dutty free zóny. Zbývalo asi 25 minut, než nás pustili do letadla. Cesta do Franktufurtu byla krátká, ale co následovalo už tak moc krátké nebylo. Mé letadlo do Philadelphie letělo až v jednu, ale já tam byl už v sedm hodin ráno! Koupil jsem si sendvič, našel gate ze kterého poletím do USA a seděl. Věděl jsem, že někde by měl být Sky train, vlak který jezdí mezi terminály, a tak jsem se ho vydal hledat. Mé bloudění po Frankfurtském letišti by vydalo na samostaný článek. Mimochodem jsem se podíval na odjezdové nástupiště normálních vlaků. mířících do centra města a musel jsem si nechat znovu zkontrolovat příruční zavazadlo, protože jsem opustil areál letiště. Sky train jsem nenašel 😀 Naštěstí jsem si vzal notebook a na letištích jsou zásuvky, takže spolu s hardiskem plným seriálů se to dalo zvládnout. Radši jsem nespal ze strachu, že by mi letadlo mohlo uletět. Po sedmi hodinách čekání jsem odletěl směr Philadelphie, Pensylvania, USA (letadlo mělo ještě hodinu zpoždění)

Let z Evropy, přes oceán, trvá nejdéle. Ten můj trval něco kolem devíti hodin. Devět hodin strávených v prostoru 50x50cm. Není to nic moc, ale dá se to zvládnout. Trochu jsem se vyspal, a pak už mě čekala Amerika! Imigrační kontrola byla, až na delší frontu v pohodě. Dělí se to tam na dvě řady – jedna pro obyvatele USA a druhá pro cizince. Měl jsem trochu štěstí a protože u úředníka “US citizens only” bylo volno pustili mě tam. Pán byl naprosto v klidu a po ukázání pouze pasu a víza mě vpustil do USA. Normálně bych ještě ukazoval ostatní dokumenty, které jsem měl k vyřízení víza a potvrzení o různých poplatcích, ale naštěstí jsem je nemusel vůbec vytahovat. Následuje vyzvednutí kufru a zase následné odevzdání a čekaní na další letadlo. Tam už jsem si koupil pizzu a čekal na další spoj. Cesta z Philadelphie do Bangoru (nejbližší letiště k Belfastu) byl velmi krátký a pak už následovalo setkání z mojí hostfamily. Přijela pro mě Carolyn – hostmum, Alicia – hostsister, její kamarádka Jensen a nakonec Hannah – exchange z Německa.  Z letiště jsme jeli domů a já si začal pomalu zvykat na angličtinu. Byl jsem vážně unavený, tak jsem v autě pospával a moc nekonverzoval.

“Doma” už jsem stačil jen otevřít kufr, najít pyžamo a spát. Spal jsem od půlnoci do poledne, ale stejně to nestačilo. Druhý den jsem byl pořád unavený. Musel jsem jít do školy protože bych jinak neměl fotku na školní kartě a v ročence. Pomalu jsem začal poznávat lidi a takto začal můj rok v Americe 🙂

Jakub Valníček