Protože mi tyto stránky pomohly a pomáhají všem, kteří se do USA chystají, rozhodl jsem se pro ně napsat článek o mém roce v Americe. Jmenuji se Petr Jelen a tento školní rok trávím na high school v Alabamě. O svém pobytu si vedu blog www.marlow.cz, takže se sem pokusím přispět něčím, o čem jsem doposud nenapsal. Bohužel nejvíc povolaný se cítím promluvit na téma: řešení problémů, které mohou nastat a o tom, jak se mění rodina.
Začnu tím, že při výběru rodiny a místa, kam pojedete, musíte mít štěstí. Nechci zatracovat význam eseje, která se pro agenturu píše, ale dokážete si představit farmářskou rodinu v Nebrasce, jak si v obýváku na zemi rozloží eseje všech studentů a začne je porovnávat? Amerika je veliká a možností, kam se dostanete, je mnoho. Na tom kde a s kým budete, hodně záleží.
Změnit rodinu je přirozené a normální a nemá cenu se toho bát. Rodinu mění celá řada studentů. Já změnil jak rodinu, tak školu. Můj kamarád z ČR, se kterým jsme se v Alabamě potkali, změnil 3krát rodinu, 3krát stát a 4krát školu. Začínal v Alabamě u černocha, stejně jako já jediný běloch na škole, potom ho můj hostfather a koordinátor přemístil do našeho města a mou školu, kde jsme běloškou skupinu tvořili my, exchange studenti. Novou rodinu dostal v Arkansasu, kam odletěl. Tato rodina se ale rozhodla přestěhovat do Maine, kde s nimi nyní je a neví, kde budou bydlet a teprve shánějí dům. Příběhy výměnných studentů jsou zkrátka různorodé.
Myslím si, že moje problémy s hostfatherem byly nestandardní a ne z toho soudku, o kterém se píše: jako chodit či nechodit s nimi často do kostela atd. Své důvody ke změně rodiny nechci znovu opakovat. Sepsal jsem již dříve zde. V takovém případě se máte obrátit na svého místního koordinátora. Ten by se měl snažit pomoci a najít vám rodinu v blízkosti školy, pokud na ní tedy chcete zůstat. Tohle může fungovat, pokud je koordinátor milý a chce vám pomoci. Můj hostfather byl zároveň i mým koordinátorem, a proto jsem to měl těžší. Musel jsem se obrátit na koordinátorku nad ním. Bohužel ta si naše problémy nechtěla připustit. Byl jsem v kontaktu s agenturou v Česku, která mi pomáhala, ale nalezení nové rodiny bylo na Američanech. Musel jsem psát na nejvyšší posty AISE, aby nám uvěřili. Změnit rodinu i s takovými očividnými důvody jako jsem měl já, nebylo jednoduché. Co mě překvapilo nejvíce, bylo, že stačilo, aby se rodiče Němce rozeřvali na německou agenturu a dostal novou rodinu do týdne, zatímco já na ni čekal déle. Thajská agentura našla brzo novou rodinu pro kluka, který se mnou byl v rodině. Nejlepší to měli ti, kteří měli v Americe známé nebo zde jejich sourozenci už byli. Zkrátka přidělování rodin nevypadalo tak, že by byla jedna skupina rodin připravených přijmout studenty, ale těch skupin bylo několik a nikdo v té pro mě. Radím, pokud nějaké problémy máte, ozvat se co nejdříve a hlavně své domovské agentuře a když přidělení nové rodiny trvá déle, nebát se jim připomenout.
Ještě bych se chtěl zmínit o jedné věci, na kterou jsem před tím na stránkách exchange studentů nenarazil. A to je umístění v rodině s dalším výměnným studentem. I to je obvyklé, spousta mých kamarádů s někým žije. Já jsem v rodině s jedním Thajcem. Je to asi dobré, mít někoho, kdo je s vámi v tom a já jsem v něm nalezl přítele na celý život. Jedinou nevýhodu, kterou v tom vidím, je, že má horší angličtinu než já. Trávíme spolu pochopitelně hodně času a já se nezdokonaluji tak, jak bych si představoval.
Nechci zbourat vše, co jste doposud na téma roku na high school v USA přečetli, ale hádám, že to bylo samé super, úžasné, báječné… Znám nyní okolo 60 exchange studentů, kteří jsou tento školní rok v USA a jejich pocity jsou různé. Někteří jsou extrémně spokojení, ale jiní jsou dokonce doslova zklamaní, otrávení a unudění. Mně se tady teď začíná líbit. Hlavně díky mojí rodině, která je, já to slovo schválně použiju: úžasná.
Když jsem se zmínil svému kamarádovi, že právě píšu článek pro tuto stránku, odepsal mi: „Napis jim at sem nejezdej, jestli se doma maj dobre “ Já říkám: pojeďte, ale berte to jako dobrodružství!
4. 1. 2010 /
Ahoj, proc sis vybral zrovna AISE?
Cetl jsem tvuj blog a tvoje soucasna rodina je fakt super a zavidim ti ji, nicmene po tech prvnich neprilis vydarenych mesicich naprosto zaslouzena 🙂
9. 1. 2010 /
Ahoj,
díky, že čteš můj blog.
AISE jsem si vybral proto, že jsou nejstarší, měli by mít tedy nejvíce zkušeností a působili na mě seriozně a mile. Potom jsme taky zjistili, že s nima jel manžel mojí sestřenice a ten byl spokojený.
15. 1. 2010 /
Tenhle clanek mi prijde trosku vytrzenej z kontextu, takze se mazu podivat na tvuj blog 🙂 ale myslim si ze je dobry zes prostrednictvim tyhle stranky uverejnil link na tvoje vlastni.
Jako exchange sem byla minuly rok a prozila sem pocity ruzny…od takovejch tech vycitani si ze sem se kam vubec hlasila az po srdcervivz louceni s americkym boyfriendem…obcas koukam na am. filmy se skolni tematikou a muzu rict ze na to nahlizim uplne jinak nez kdykoli predtim…a uprimne muzu rict fakt se mi stejska.Letim zpatky navstivit pritele a kamarady….nevim jaky to bude, ale srdce me tam tahne…
Chci rict vsem co tam ted jste uzivejte si kazdou minutu, protoze to budou jedny z nejkrasnejsich vzpominek….at uz se delo cokoli..
4. 2. 2010 /
Ahoj, cetl jsem tvuj blog a pises fakt pekne a myslim, ze jsou to clanky velmi dulezity pro vsechny, co v USA jsou nebo se tam chystaj. Vyborna ukazka toho, jak se da z pruseru presunout do pohody, kdyz se pro to neco udela.
It is up to everyone to take care of themselves :))
7. 2. 2010 /
Velmi suhlasim, ze ten rok treba brat ako dobrodruzstvo. Ziadna ina veta to lepsie nevystihuje.
Svikruhinska: Ja som bola minuly rok v Texase. Na zaciatku som bola neuveritelne homesick, ale koniec koncov som mala najlepsi rok svojho zivota. Pred dvoma tyzdnami som sa vratila s trojmesacnej navstevy Texasu. Boli to uzasne tri tyzdne, ak ti tam ludia chybaju, urcite chod spat ich navstivit. Budes sama uzasnuta nad tym, ako sa behom 5 sekund dostanes so svojimi kamaratmi tam, kde ste boli minuly rok pred tym ako si odisla. Aj vidiet chlapca, ktoreho si mala/mas tak rada, po takej dobe je velky zazitok. Teraz sa citim ako najstatnejsi clovek na svete, viem, ze moje vztahy v TX su take pevne, ze sa nikdy nezlomia. Moja host family je pre mna family, kamarati su mi castokrat blizsi ako kamarati na slovensku. Aj ked to tu velmi mam rada, uz teraz sa uz tesim, ako mna pridu rozny kamarati v lete navstivit, ako sa nam budu vztahy vyvyjat a hlavne aka buducnost nas vsetkych caka. Ak budes chciet, ten svet tam vzdy na teba bude cakat, nech sa vratis kedykolvek. drzim palce:)
28. 3. 2011 /
Ahoj Petře:)
Náhodou jsem našla tuto stránku při shánění informací o studiu na vejšce v USA a narazila jsem tu na tvůj článek. Už je to takových 9 měsíců, co jsem se taky vrátila z pobytu v USA. Už dříve jsem si četla tvůj blog – dostala jsem jeho adresu od Huga, kterého určitě znáš, a který je myslím ten, který se tolikrát stěhoval. Oba jsme jeli do Ameriky s ASSE, a seznámili jsme se prakticky až cestou tam. Každopádně bych ti chtěla říct, že tvůj blog je opravdu hezky napsaný, a že když jsem si ho četla, tak jsem se do toho naprosto dokázala vcítit:). Moje rodina, kterou jsem na začátku dostala, totiž zdaleka také nebyla řekněme normální, ale nakonec se mi jí mým přičiněním po velice dlouhé době povedlo změnit, ale taktéž, vůbec jsem neměla stěští na koordinátorky, které mi mou situaci prakticky jen stěžovaly (až se mi zdálo, že se tím bavily).
Každopádně ale svého pobytu v Americe nelituji – zažila jsem dobré i špatné, a to špatné a těžké chvíle s tím spojené, mě myslím navíc posílily. A přesně jak jsi řekl, je to vlastně celé o lidech, z čehož plyne, že i o štěstí, kterou rodinu dostaneš a na jaké lidi narazíš.
Myslím, že dojde-li na to, že se konečně uskuteční sraz s Hugem a pár dalšíma, tak že by to mohlo být zajímavé, kdyby jsi přišel taky (kdyžtak se ho na mě zeptej, bude vědět). Díky, měj se hezky a ať se ti daří;)