Na vysokou školu v USA krok za krokem

Tak se konečně dostávám k napsání nějakého toho článku o mé cestě na americkou vysokou. Zatím z toho pohledu nepřijatého studenta, šílícího ohledně testů, esejí, doporučení od profesorů a přihlášek o finanční pomoc a stále docházejícího do školy, čtecího víc jak třiceti knih za pololetí, pracujícího pro kapesné a zároveň pomáhajícího kde se dá bez nároku na jekékoliv uznání. No, moc toho času nezbývá ale je to báječné.

Ale začněme od začátku.

Někdy koncem července jsem obdržela maturantský balíček s příručkou jak na to. Abych řeklapravdu tak v Praze jsem měla plné ruce práce s tím užít si to naplno a tak jsem vysokou odložila na později. Chyba. Pokud se chystáte hlásit na víc jak jednu nebo tři vysoké v Americe začněte brzo. Neříkám, že se to nedá stihnout. Ale čím dřív začnete, tím míň nestíhání si pak zažijete.

Americké příjmačky mají podobný průběh na většině škol což se teď zjednodušuje s Common Application kterou využívá většina běžných akademických škol. Z mého výběru ji používá osm škol z deseti. Ano, hlásím se na deset škol. Taky mi to přijde neskutečně přehnané ale náš College Counselor mě přesvědčil o tomhle čísle. Jedna z výhod je, že škola mi jako stipendijnímu dítku platí všechny náklady na přihlášky, takže s tímhle se trápit nemusím.

Common Application je ta část kde vyplníte kontaktní údaje, mimoškolní aktivity a esej. Potom téměř každá škola má svůj vlastní supplement. Tam většinou vyplňujete nějaké bližší informace a téměř každá škola vyžaduje nějakou formu eseje nebo krátkých odpovědí na otázky které jim řeknou víc o tom kdo se k nim hlásí. Příjemné na tomhle všem je, že se 80% dá udělat online a tedy bez zbytečného papírování a ztracených obálek.

Dalším faktorem jsou výsledky srovnávacích testů. Většina škol vyžaduje “SAT reasoning test“, některé preferují “ACT with writing” a ty více výběrové budou také vyžadovat “SAT subject tests.” Největší problém těchto testů je, že se vás snaží za každou cenu napálit. A pak také to, že trvají neskutečně dlouho a po čtyřech hodinách už jen odpočítáváte minuty z té poslední hodiny. Od mezinárodních studentů většina škol také vyžaduje TOEFL. Některým stačí jen TOEFL jiné potřebují i SAT nebo ACT. To všechno záleží škola od školy. Jen si to všechno pořádně naplánujte a ne jako já. Já jsem jednu sobotu měla ACT, pátek co následoval TOEFL (abych dorazila včas tak mě z krásně vyhřáté postele vytáhnul budík v 4.50 a v 5.00 uz jsem frčela v minibusu) a den poté, v sobotu jsem si dala dva SAT subject test a to z literatury a chemie. Jsem ráda, že už mám všechno testování za sebou ale…

A pak tu máme doporučení od profesorů. Zase, většina škol bude chtít dvě doporučení od profesorů a potom doporučení od tzv. college counselora což u českých škol může být kdokoliv z kanceláře školy. Ale mám i takové školy co chtějí jenom jedno doporučení od profesora nebo naopak chtějí tři. Vybírejte pečlivě někoho kdo vás dobře zná a bude ochoten pět ódy na vaší počest.

Nesmím zapomenout na vysvědčení. Většině škol nebude vadit pokud překlady nebudou notářsky ověřené ale budou chtít nějakou záruku, že je ten překlad správný. Pokud máte dobré vztahy s angličtinářem přineste mu přeložené výsvědčení a originály a poproste ho jestli by mohl napsat prohlášení, že je vše v pořádku.

Některé školy budou chtít třeba hodnocení vaší osobnosti od nějakého vrstevníka. Některé eseje můžou být na téma “Napište stranu 273 z vaší biografie. Kolik stran by tato biografie měla celkem?” a jiné se vás můžou suše zeptat “Proč se hlásíš na naší školu?” Je třeba to celé brát s rezervou a nestresovat se. Některé školy budou chtít i ústní interview ale většina už to má jen jako nepovinnou část příjmacího řízení.

A pak přichází ta nejhorší část. Vyplňování forulářů na finanční pomoc. Nejen, že je to otrava ale také všechny dokumenty musí být přeložené do angličtiny. Ještě jsem nepřišla na to jak získám originální daňové přiznání naší rodiny v angličtine. Zase doporučuju, začněte včas.

Ale pokud všechno tohle zvládnete pak už se můžete těšit na dopisy. A když vás někde nepřijmou nezoufejte. Oni nejlépe vědí jaký student je pro ně to nejlepší a podle toho vybíraj tak to neberte osobně. A jak říká náš profesor, nezáleží na tom kde člověk skončí, hlavně aby mu to vyhovovalo.

Můj seznam zatím (a snad i finálně) vypadá takhle – čím víc do prava tím potencílně větší šance k přijetí, ale to je všechno jen podle statistik, takže kdo ví 🙂

Dartmouth; Amherst; Williams; Middlebury; Vassar; St. John’s; Hamshire; Gettysburg; Berea

Já jsem taky nechtěla žádné školy kam je vyloženě jednoduché se dostat, ať je někjaká zábava a tak kdo ví jestli se dostanu alespoň někam. Pokud ne, svět se taky nezboří a vždycky se můžu vrátit domu což abych řekla pravdu takky zní docela dobře.

Když tak píšu tenhle článek, v našem vymrzlém pokoji tak mě zase, jako už tolikrát napadlo, že to snad ani není možné. Občas se musím štípnout abych věřila, že se mi ta střední v Americe jenom nezdá. Už je o druhý rok co tu jsem a stejně, někdy se mi nechce věřit.