Lyžování u jezera Tahoe

Jelikož jsem čekal na fotky, které jsem nakonec stejně od mých kamarádů nevyloudil, článek o lyžování vydávám teprve nyní. Rád bych zde uvedl moje zážitky z lyžování v Americe a rozdíly oproti Evropě. Fotku mám bohužel jenom jednu a to ještě ne ze sjezdovky.

V pátek před víkendem jsme s ostatními exchange studenty a rodinou koordinátorky zamířili k asi 2 hodiny vzdálenému jezeru Tahoe. Našim sílem byl útulný hotel hned vedle vstupu ke sjezdovkám. Pronajali jsme si na dvě noci za přívětivou cenu několik pokojů a nakoupili jídlo. První večer jsme rozdělili skupiny na ty, kteří chtějí lyžovat či snowboardovat, a nelyžaře.

Sobotní ráno stačilo zajít do pár kroků vzdálené půjčovny a na můj za vkus nekřesťanskou cenu půjčit výbavu na lyže. Zimní oblečení si bylo možno půjčit v blízkém městečku, ale nakonec jsme dali dohromady pár kalhot a zimních bund, takže nebylo třeba. Kvůli mé nadměrné velikosti bot jsem se trochu obával úzkého sortimentu půjčovny, ale ta mi nakonec udělala radost. K dispozici byly boty až do čísla 15. A tak moje 14ky ještě nebyl onen úplný extrém. Jednodenní permanentka spolu s půjčoném činila částku těsně pod 100$. Moje kreditní karta se sice otřásla, ale nakonec jsem ji vsoukal znovu zpět do peněženky.

Sjednovky mě mile překvapily. Jedná se o podobné svahy, na které jsem byl zvyklý z Itálie a Rakouska. Středisko se jmenovalo Heavenly. Na několika kopcích bylo možno vidět pár desítek sedačkových lanovek a mnoho sjezdovek. Single systém při čekání ve frontě funguje i v USA, takže řada lyžařských nadšenců rychle ubíhala.

Svahy byly pěkně upravené, každý si našel sjezdovky, které mu vyhovovaly. Okolo druhé hodiny jsme se sešli v místním občerstvení na oběd a pak již znovu nasedli na velkokapacitní chairlift.

V neděli téměř všichni odpadli a tak jsme na svahy zamířili pouze ve trojici. Toho dne bylo v areálu asi o polovinu méně lidí a slunečné počasí. V tu dobu mě již začala štvát absence držáků na lyže a snowboardy při sezení na lanovce. Nohy zbytečně protestovaly nad váhou lyžařského příslušenství. Přitom by stačilo přidat pár trubek…

Ze všecho nejkrásnější byl ale rozhled z hor. Areál se tyčil nad překrásným jezerem, jež obklopovali vysoké hory. Na druhé straně pak bylo možné vidět zasněžené pláně a rovné americké silnice. To stálo opravdu za to. Sněhu bylo přes metr, sám jsem měl šanci to vyzkoušet.

Zajímavostí je systém kontroly, zda má lyžař permanentku. Sice to není jako v Itálii, kde si stačí dát čip do kapsy a při každém projetí turniketu to jenom zapípá, ale má to taky něco do sebe. Permanentku vám při vstupu do areálu proskenují levně najatí brazilci a vy se pak už nemusíte o žádnou vstupenku starat. Všechny vleky jsou pak bez kontroly. Tady se podle mého názoru spoléhá na fakt, že američani jsou natolik líní, aby si vyšlápli první kopec a pak jezdili zadarmo, jak si to dokáži představit v Čechách.

Nicméně jsem ti to řádně užil. Moje host rodina má kamaráda, který jezdí často an hory a tak mě snad někdy vezme. Výlet byl úžasný. Výměnnému studentovi z Německa jsem slíbil, že spolu příští rok pojedeme do Itálie.

Fotky z víkendu můžete shlédnout v mém fotoalbu.