Jak na stredni do Ameriky bez agentury 3

Naposled jsem vas zanechala nekde priblizne u konce zarizovani. Tak tedka popisu neco trosku osobnejsiho a to vlastne jak se sebehlo tech poslednich par dni co jsem travila v rodne hroude a zaroven par prvnich dni kdy jsem vlastne vedela, ze jedu nekam pryc…

Jak uz jsem psala v clanku”Jak na stredni do Ameriky bez agentury 2” puvodne mi nabidli $ 20,000. To jsem s diky odmitla a smirila se s dalsim rokem v nasem hruzovladnem ustavu. Pekne jsem se vykaslala na jakoukoliv brigadu, na anglictinu ani nekoukla (a to s radosti) a uzivala prazdnin jak se patri. Ke konci srpna jsem se zacala psychicky pripravovat na nadchazejici rok ve znameni maturity z cestiny a francouzstiny. Koukala na doporucenou cetbu a vubec, proste obycejny melancholicky konec leta. A pak 23. srpna mi prisel mail s timto obsahem:

Dear Ludmila,

I’m delighted to inform you that we are able to give you a $37,500
scholarship for Ludmila as a 10th grader. Your balance will be $10,285.
You can work out an extensive payment plan with our financial aid office to
pay off this balance.
We need to make sure you will meet our graduation requirements, so that is
why we want you to come in as a 10th grader. If you work really hard, you
could possibly move up a grade and graduate in 2 years.
We will be sending you the paperwork this week by FedEx. If you want to
attend, please sign and fax the enrollment agreement and pay the deposit as
soon as possible. Registration and move-in is September 7th (11-4).

Please let me know, if you have any questions.

Warm regards,

Tara:) (Tara je obrovsky mila slecna z ‘admission office’ ktera s az neskutecnou trpelivosti odpovidala vsechny moje hloupe a jeste hloupejsi dotazy)

To pro me byl docela sok. Nejen, ze jsem uz s nicim takovym nepocitala ale znamenalo to taky oblitat vsechno behem dvou tydnu, rozloucit se s celou rodinou a prateli a nakonec jeste odletet. No, muzu vam rict bylo to narocne a hekticke. To bylo ve ctvrtek. Ve sobotu mi prijela FedExem obalka ktera mela neco pres pul kila. Byly tam nakumulovany vsechny papiry co bych dostala postupne kdyby to nebylo tak narychlo. Mimo jine i obsahle prirucky o predmetech a taky pravidla a jak se vlastne zije na internatu. A tak, tyden pote co mi prislo oznameni jsem se rinula s mamkou na Americkou ambasadu zadat o vizum. To mi ovsem na prvni pokus kvuli chybejicim dokumentum nedali. No, a protoze jakekoliv chybejici dokumenty se mohou dodavat jen ve stredu odpoledne a my byli ve ctvrtek tak jsem mela opravny termin dva dny pred odletem. Samozrejme tu byla otazka, co kdyz mi to vizum nedaj? Ma cenu vsechno zarizovat? Melo!

Musela sem predat tridni moji zadost o preruseni studia, a to presne nacas, protoze se prave chystala zapisovat lidi do tridnice. V patek na veceri k babicce s dedou a v sobotu brzy rano k druhe babicce na vikend. V pondeli a utery jsem nic moc nedelala. Byla jsem povetsinou doma a snazila se prijit na to co si vlastne budu brat sebou. Veci se hromadily, z knihovnicky se knizky presouvali na zem vedle postele, seznamy k nakoupeni a shledani se prodluzovaly. Taky jsem vlastne navstivila moji praktickou doktorku, ta ovsem mela dovolenou a tak cely formular pro ‘health center’ vyplnovala doktorka ktera me videla poprve v zivote. Jedna z dulezitych veci, a ktere by nikdo nemel zapomenout, je take plna moc na postu a na jakekoliv zarizovani (coz musi byt notarsky overeno).

Ve stredu zacal ten nejsilenejsi den ze vsech. V 9 rano jsem vyrazila do skoly abych vratila ucebnice a videla se se spoluzaky. Ucebnice jsem sice vratila v podstate rychle, ale ta profka se hrozne rada vykecava. No, jednoduse se mi obihani po skole, shaneni potvrzeni o studiu apod. prodlouzilo natolik, ze sem okolo na chodbe postavajicich spoluzaku jen tak prosvistela. Odtud me kroky vedly na ambasadu. Vizum mi nakonec dali a ja letela se saxofonem ktery mi mama privezla z domova do ZUSky – pro zmenu na druhem konci Prahy v Braniku. Mezitim mama slozila penize na letenku a volali mi, ze si ji musim vyzvednout jeste dnes, nejpozdeji zitra rano. V ZUSce jsem odevzdala zapujceny nastroj a vydala se koupit digitalni fotak kousek od namesti Miru. Odtud moje kroky vedly do Motol. Pak uz jsem se konecne dostala na rozloouceni s kamaradkou se kterou jsem nejdriv bezela pro letenku. Tu mi ovsem nechteli dat, protoze nevideli tu platbu a protoze sem sebou nemela ISIC kartu (v tu chvili jeste vubec nezarizenou). Nakonec se to vyresilo a ja slibila, ze ISIC prinesu druhy den odpoledne.

Ve ctvrtek jsem po ctyrech letech navstivila zubarku ktera me po par minutach pustila, ze moje zuby jsou vporadku a at si klidne jedu. v tu chvili jsem si byla dokonale jista, ze setkani s prateli stihnu bez vetsich problemu. Pak se vyskytly problemy ohledne pojisteni. Na pradlo jsem dorazila s vic nez hodinovym zpozdenim. Pekne si uzila posledni ceske pivo a pak mirne omamena si sla pro vizum na ambasadu 🙂 – to se normalne nedeje ale kuryr by mi to nestacil dodat a tak udelali vyjimku. Pak uz jen rychle zaridit kartu ISIC, ukazat ji ve Student Agency, vykoupit drogerii, ponoskarnu a sehnat redukci na zasuvku a v osm vecer jsem konecne zaparkovala doma. Tim muj den ale nekoncil a ja musela vsechno zabalit. Behem noci jsem veci prebalila, vyrazovala a zase vracela asi padesatkrat (a mam pocit, ze to s tim cislem ani moc neprehanim). No, nakonec to dopadlo tak, ze jsem ani nesla spat.

A tady vas prozatim opustim, muj let a prvni dny bych chtela popsat priste, jelikoz by to tenhle clanek udelalo jeste mnohem delsim nez uz je.