Konecne neco poradnejsiho nez pouhe umele americke usmivani za zvuku nesrozumitelne anglictiny. V sobotu se konal zahajovaci „ples“ pro vsechny studenty nasi High School. Vse zacalo koupenim vstupenky. V sobotu rano jsem si narychlo poridil cerne kalhoty, vyzehlil cernou kosili, vycistil cerne boty a pujcil zlatou kravatu od host tatky. Po 4. hodine odpoledni jsem jiz svistel pred skolu, kde si me vyzvednul jeden exchange student a spolecne jsme jeli k Ashley, kamaradce ze skoly. Ona a dalsi slecny, co s nami vyrazely se po nasem prijezdu jeste asi pul hodinky licily. Ale vylsedek vubec nebyl spatny. Kdyz se neco neprehani, proc se tomu branit… Ja a Max (exchange student z nemecka) jsme mezitim stihli nekolik her stolniho fotbalku, ktery byl standardnim vybavenim mistniho palace. Nejak mi neleze do hlavy, kde na to ti americani berou penize. Kdyby tyto luxusni baraky byly zalezitosti nekolika rodin, ale tady maji obrovska sidla plna roztomilych blbosti temer vsichni.
A jiz sedime v aute a razime na predtanecni veceri. Restaurace byla velice podivna, ale o to zajimavejsi. Jednalo se o neco jako ceska cajovna, ale urcene primarne k nasyaceni se, nikoliv k usrkavani z cup of tea. Po peti chodech salatu, chicken pie, peti druzich masa, sladkeho dezertiku a bylinneho caje jsem se citil jako chodici lednicka. Vsechno se jedlo rukama a vecer ukoncila brisni tanecnice (museli jsme ale predcesne odejit a tak jsme nestihli dalsi cast programu, kdy slecna chodi s misou a za penize trousi sve hedvabne saty). Za takovy komfort si ovsem majitele vyzadali hodnotnou odmenu. Za nasi skupinku jsme zaplatili celkem pres 250 dolaru. Teenageri jezdi jako silenci, o tom jsem se presvedcil nekolikrat. Kdyz jsem ale i pres safety bell malem rozbil postranni okenko pri kazde zatacce a jemne se otrel o slecnu prede mnou na kazde stopce, citil jsem se trochu ohrozen.
Par minut po vstoupeni do pekne ozdobene telocvicny se ozval fire alarm. Koureni na zachodech je zrejme problem i moji skoly zde v Kalifornii. Diskoteka se tak protahla az do jedenacti hodin. Tanec je tu trochu rozdilny nez u nas. Dal by se oznacit jako „telo na telo“. Nicmene jsem vse prezil a dokonce pochytil i mistni pop hity ze skolniho prostredi. V pozdejsich hodinach jsem dokonce zahledl i security mana, jak se snazi vlnit se do rytmu svizne melodie. Po pulnoci jsem dorazil domu. Musim smeknout klobouk pred mymi kamarady, kteri pro me vsechno pripravili, jelikoz si nejsem jisty, zda by se toto povedlo i u nas, v Cechach. Mozna mame jeste co dohanet.
