V Americe, Vysoká škola

Grinnell College – jaké je studium v největším zapadákově Iowy?

Prosinec 26., 2009

Loni touto dobou jsem na poslední chvíli přihodila na svůj seznam škol Grinnell College. Ne, že by mě lákala kukuřičná pole v Iowě, ale jen tak pro jistotu, kdybych se náhodou nedostala na Oberlin, Macalester, Colby, ani dalších tucet škol na mém seznamu. Když mi pak na konci března začaly chodit samé „rejection“ dopisy, byla jsem vděčná za milý telefonát z Grinnellu a štědré stipendium, které jasně říkalo: My tě chceme! A ačkoli ženská Smith College mě chtěla ještě více, nakonec převážila kukuřičná pole a spousta fousatých chlapců v nich.

A tak studuji na Grinnellu a jsem šťastná jako blecha. Ano, je to prdel světa a o mrakodrapy tam člověk nezavadí, ale právě ta izolovanost z nás dělá úžasně přátelskou komunitu. Přes týden vedle sebe sedíme do noci u počítačů a vzájemně se podporujeme, když nám nápady na esej ne a ne vlézt do hlavy. O víkendech jsme opět všichni spolu a kolektivně ze sebe shazujeme stres koukáním na filmy, chozením na koncerty, pitím nechutného amerického piva a děláním všemožných kravin či prasáren.

Ty prasárny se ale nesmí dělat příliš očividně, nebo o nich ví do pěti minut celá škola. Na Grinnellu se drby šíří rychlostí blesku a žádný trapas se neutají. Také není výhodné si někoho znepřátelit, protože se s ním pak budete denodenně potkávat v jídelně, na hodinách, v práci, na kalbách i na záchodě.

To, že na každém rohu potkávám známé tváře, má ale více výhod než nevýhod. Mám špatný den? Stačí se jít na chvíli promenádovat po kampusu a je jisté, že brzy potkám nějakého kamaráda, co mě přátelsky obejme a zeptá se, co se děje. Nedávno jsem si zvrkla kotník na schodech. Stačilo chvilku řvát a přiběhly dvě kamarádky, které mě dotáhly do zdravotního centra, přestože jim právě začínalo vyučování. Grinnell je pro mě velká rodina, která o mě neustále pečuje, ačkoli mě ještě ani pořádně nezná.

Co se ale dozvím o světě, když budu zavřená čtyři roky v kukuřici? Jako většina Liberal Arts Colleges, Grinnell se snaží každý rok přitáhnout co nejvíce studentů ze všech koutů světa. A tak po večerech usínám při zpěvu národních písní z Ghany, které se ozývají ze sprchy, vyměňuji si názory na panenství se spolubydlící z Číny, v jejíž provincii je to jeden z nejdůležitějších předpokladů pro manželství, a cvičím si španělštinu při obědech s kamarádkou z Hondurasu, která se zápalem vypráví o jejich puči a nových volbách. A protože nejlépe se obzory rozšiřují při cestování, Grinnell zahrnuje studenty nabídkami studia v zahraničí na všech kontinentech.

Svého rozhodnutí studovat na Grinnellu rozhodně nelituji. Ačkoli pole nikdy nebudou mít na krásnou českou krajinu a městečko Grinnell kulturními akcemi právě neoplývá, na kampusu se vždy děje tolik věcí, že často nevím, co dřív. Spousta lidí by se mohla v takové izolaci cítit nepříjemně, ale mě neustálý kontakt s různými typy studentů a blízká spolupráce s profesory naučily za poslední čtyři měsíce více, než kdybych seděla na přednáškách se stovkou dalších studentů a přicházela do styku jen s lidmi z jednoho oboru. Pokud byste rádi žili v příjemné, úzce spjaté komunitě, ještě je čas na svůj college list jednu z těchto “in the middle of nowhere” colleges přihodit. Kdyby vás zaujal právě Grinnell, zeptejte se na cokoli v komentářích, kontaktujte mě na radka.slamova<zavinac>gmail.com, nebo se podívejte na můj blog radkavpoli.estranky.cz.

22 Comments