Druhý den ve škole

Myslel jsem si, že druhý den bude poklidnější než ten první. Jak jsem se ale mýlil…

Vše začalo JazzBandem v 7 a.m., hodinu před začátkem standardního vyučování. Odvoz autem jsem si nakonec zařídil, přemluvit místní osazenstvo mi chvíli trvalo. Jak jsem psal ve článku „První den na High School“, každý den se opakuje rozvrh, tudíž mých tuším sedm předmětů stále rotuje, stereotypně den co den. To samé by se dělo, kdybych navštěvoval místní skupinu. Každý den bych měl o hodinu ráno méně. Kvalita hráčů je stejná jako v mém českém BzzušBandu (JazzBigBand), ale pár hráčů vystupuje z řady průměrnosti. Nejvíce mě zaujal trumpetista a alt-saxofonista v jedné osobě.

Jeho nejvyšší tóny na trumpetu připomínají ultrazvuk. Nějaké písničky jsem zkoušel, ale ne moc úspěšně. Některé mají povedené, pokusím se je ukrást pro českou komunitu. Už jsem nechtěl žádné další novinky, ale přesto se nejedna vyskytla. Jde o můj nový předmět jménem PE (Physical Education). Na hodinu jsem šel s tím, že se bude jednat o klasickou tělesnou výchovu, jako v Čechách. Později jsem se však přesvědčil, že tomu tak nebude. Po půl hodině hledání správné tělocvičny, při němž jsem omylem navštívil i budovu sousední školy, jsem vyčerpaný vstoupil do moderní tělocvičny. Všichni žáci nosí stejný úbor (tričko, kraťasy a skříňka stojí 25 dolarů). Místo hraní sportu jsem však viděl pouhý warm-up (rozcvička) a běh za zvuku hudby. Potom se půl hodiny sedělo na zemi a měřilo a vážilo žactvo. Popravdě se mi to moc nezamlouvalo a tak nevím, zda si tento předmět nezměnit.

Další hodiny byly již klidnější. V Algebře jsem dokonce plně pochopil probíranou látku. Učitelka na Web Page Design se nám pochlubila, že odlétá na meeting pro členy Photoshop clubu. Uvidíme ji tedy až v pondělí.

Na Marching Bandu jsem obdržel svérázný kostým pro přehlídky. Silonové kalhoty až k ramenou, vyzdobená kazajka zlatými knoflíky a vojenský klobouk mi připadal velice legrační. Musí pro mě objednat nové boty, jelikož číslo 13 mi bylo malé a větší nemají. Za převlek se platí docela velká záloha. Vypočítal jsem to asi na 50 dolarů. Dostal jsem také jejich tričko (zdarma), část not a pozvánku na hraní na Hawai. Marching Band jede totiž mezi jarema létem na „výlet“. Musí se to ale platit a slyšel jsem něco o 2000$!

Ach ten oběd. Nenávidím tu oběd! Jídlo je tu strašné, proto jsem si usmažil kuřecí kousky den předem a myslel si, že to bude lepší než včera. Ale vyšlo to asi nastejno. Všichni jedí kde chtějí, jídelna je plná studentů, nikde si nemůžu sednout, kilometrová fronta, velké ceny. Musím zkusit ještě jiné varianty, přece se všichni ve škole nestravují takhle! >>OBĚD<<

English- nuda. Dostal jsem učebnici, kterou již doma mám a povídali jsme si o něčem, čemu vůbec nerozumím. Máme z toho úkol, ale studijní papíry nám vzali. Netuším, jak to budu řešit. Exchange student z Německa Max ale také netuší, která bije, což mě uklidnilo.
Co říci na závěr? Možná můj problém s registrací do školního systému „schoolloop“. Nějak mi přes moje ID nejde se zalogovat na stránky, kde je uloženo všechno zadání domácích úkolů (a ty jsou tady v USA hodně důležité, jedná se o velkou část závěrečného hodnocení), studijní materiály, kalendář… Jednoduše všechno.

S tím souvisí i jedno pozitivum. Zítra je Barbecue Day pro Seniory (studenty posledního ročníku). Pro vstup na tuto akci je třeba pořídit si tričko v hodnotě 25$, což není zrovna málo. Místo vyučování se pak budou konat jakési setkání, hry a další zábava spojená s obědem. Jelikož nemám platné ID, nemusel jsem za tričko platit. Ale možná po mě někdo bude vymáhat částku později, uvidíme.

Mezitím mě také oslovila jedna nadšená kantorka s tím, že se musím stát členem plaveckého klubu. Budou ovšem plavat KAŽDÝ den dvě hodiny po škole od února do května. To si musím ještě hodně promyslet.

Rád bych také upozornil, že po pár vašich emailových reakcích jsem se rozhodl změnit čas tohoto blogu. Od České Republiky budou tedy časy posunuty o devět hodin zpět.