Střední škola, V Americe

Bez motoru ani ránu, oslava narozenin

Neděle je u konce a já jsem byl dnes poprvé naštvaný na moji rodinu. Touto dobou totiž obyvatelé místního rodinného domečku zjišťují, že mít na starosti dva studenty navíc není taková sranda. Pravděpodobně jim to sahá do rozpočtu a do „schedule“. Doteď nás všude rozváželi a kupovali nám všechno jídlo. Ode dneška ale již rozvoz autem odmítají a doporučili mi nesmyslný autobus, o němž jsem psal v minulém příspěvku. Nevím jak to budu dělat, jelikož moped ani žádné vozítko s motorem prostě mít nemohu. CIEE prostě vadí i malá krabička u cyklistického kola, která by nenápadně popoháněla líné šlapky. Ještě si to musím promyslet, zda neexistuje jiný způsob přepravy. To, co dělá Ameriku svobodnou- automobily všude kam se podíváte, to mě velice svazuje, jelikož mám zakázáno řídit.

Zítra jdu do školy, ráno mě ještě sveze brácha, ale zpět půjdu do „host mother kanceláře“ a počkám tam bůhvíjak dlouho, než se někdo uráčí pohnout automatickou řadící pákou. Je to trápení, pokusím se nenápadně zeptat ve škole, zda není někdo ochotnější.

Dnes slavil Julio (brazilský exchange student) 17. narozeniny. Jsme již stejně staří. Rodina vší silou upekla koláč (tlustý český perník). Viděl jsem je poprvé opravdu něco uvařit. Lenost je tady opravdu na vysoké úrovni, ostatně pravděpodobně stejně jako v ostatních částech Spojených Států. Snad se všechno udobří a 20 dolarů jako týdenní příspěvek na stravu byl jenom vtip.

Jdu spát, jelikož tady v Kalifornii se chodí spát ve 20 hodin. To jenom já jsem noční ptáče a chodím až po deváté.