Školní orchestr
Když jsem v polovině roku změnila školu, moje nová High School bohužel neměla třídu hudební teorie. Protože jsem se ale nadále chtěla věnovat hudbě, vybrala jsem si místo ní školní orchestr. První den jsem si měla vybrat nástroj. Hraji už sice jedenáct let na klavír, ale klavíristku právě nepotřebovali. Rozhodla jsem se tedy pro housle, přestože jsem s nimi neměla žádnou předchozí zkušenost. Učitel mě povzbuzoval, že to není tak těžké, jak se zdá, a s úsměvem mi podal černé pouzdro s nápisem “Violin # 3. ”
Dobré je, že pokud nemáte doma vlastní hudební nástroj, máte možnost používat buď školní instrument, nebo si ho za přiměřenou cenu vypůjčit v půjčovně hudebních nástrojů. Já používám školní housle- každý den po škole si je prostě vezmu domů, a ráno je zase přinesu, aby na nich mohli i ostatní studenti přes den cvičit.
Očekávalo se ode mne, že se téměř okamžitě zapojím do hry, i když jsem měla jen malé ponětí, jak se na takové housle vlastně hraje. První týdny znělo mé hraní opravdu velmi falešně, ale nikdo se po mně neotáčel nebo se nesmál. Všichni mě naopak povzbuzovali, abych hrála s nimi, pomáhali mi naladit struny a opravovali správné držení smyčce.
Orchestr se schází každý den, díky stále stejnému školnímu rozvrhu. To je velká výhoda, protože mě to přiměje cvičit denně, a je pak snadnější dohnat ostatní v jejich hracích schopnostech. Navíc v jedné třídě orchestru je jenom kolem patnácti dětí, učení je tedy větší zábava a všichni se dobře známe.
Tento pátek jel celý orchestr na hudební soutěž do Tampy. Každý student si musel získat povolení ode všech učitelů, svých rodičů, a dokonce i některých administrativních pracovníků školy. Když jsme konečně vyřídili všechno papírování, zamířili jsme na generální zkoušku do auditoria (naše škola, podobně jako většina ostatních, disponuje vlastním divadelním sálem s plným technickým vybavením). Naposledy jsme přehráli naše tři soutěžní skladby, nasedli do autobusů a vyrazili na dálnici směr Robinson High School, Tampa.
Moje host mamka jela s námi jako jeden z dozorů, pomáhala také učiteli s papírováním. On je sice výborný hudebník, ale s praktickým životem si už zas tak dobře nevede. Několikrát za během soutěžního dne se mu podařilo ztratit seznam žáků, jednou dokonce zapomněl i originál partitury (notový zápis hudby), potřebný pro soutěž. Američané jsou totiž velmi hákliví na autorská práva a copyright, všechno musí být originál. Na to je třeba dát si pozor například i s tradičním českým kopírováním CD a DVD, nemusí to zde být přijato s takovou samozřejmostí, jako v Čechách.
Když jsme tedy dorazili na soutěž, orchestr se šel rozehrát a já zamířila do sálu. Tentokrát jsem s nimi nevystupovala, ale jela jsem jen jako divák. Ačkoliv sice už umím skoro všechny jejich skladby, nehraji je ještě s takovou jistotou a precizností, abych jim to při soutěži nekazila :-). Mezi dětmi z orchestru panovala nervozita, ale Mr. Gilliam, náš učitel, vypadal velmi klidně. Když mu porotci dali pokyn, otočil se k hráčům, pronesl poslední povzbudivá slova a pozvedl taktovku. První skladba se jmenovala Blue Fire Fiddler, byla zaměřená na rychlost a techniku provedení. Druhá skladba, Butterfly and Flowers, je napsána na principech východní (Čína, Japonsko) hudby. Poslední skladba, An American Symphony, jen potvrdila celkový úspěch našeho orchestru. Obdrželi jsme známku Superior, což je nejlepší možné ohodnocení v tomto typu soutěže.
Zbývalo už jen čtení z listu, což je asi nejtěžší část takových soutěží. Orchestr má dvě minuty na přečtení not, které dostanou, nesmí však vydat žádný zvuk. Poté jsou vyzvání k jejich zahrání. Klíčové body při čtení z listu jsou, aby všichni hráli dohromady a udřželi stejné tempo. Samotné čtení not je pak něco, na co jsou všichni zvyklí, jelikož jsme tuto disciplínu před soutěží často trénovali.
Úspěch na MPA soutěži v Tampě jsme oslavili na zpáteční cestě v autobuse. Zlatá soška kolovala mezi studenty a ze zadních sedaček se ozývalo hlasité (a falešné :-)) zpívání amerických popových a rockových písniček. I pan učitel se občas připojil s nějakou vtipnou poznámkou na účet zpěváčků. Na příští týden jsme pak naplánovali společnou odměnu - bowling party.
Kdybychom byli v Čechách, vypadala by oslava vítězství asi trochu jinak. Co si pamatuji z mých zkušeností, při takových oslavách většinou nechyběl alkohol, vodnice a podobné věci. Tady v Americe ale dětem pro stejnou intenzitu zábavy stačí většinou nezdravé jídlo (sladkosti a chipsy :-)) a hlasitá hudba.
Školní orchestr, dramatická třída, sbor, kapela nebo garda (to je takové tancování s vlajkami, plastovými maketami pušek a umělými kordy) jsou dobré způsoby, jak se zapojit do kolektivu, třeba pro nesportovně založené lidi. Nálada a zážitky z představení a soutěží jsou neméně intenzivní, než hraní sofballu nebo lacrossu. Školy dávají do svých uměleckých programů velké finanční obnosy, což umožňuje rychlý rozvoj a široké možnosti pro hudebně a dramaticky motivované studenty. V Česku pro takovéto věci vyhledáváme umělecké školy a lidušky, ale v Americe je umění důležitou součástí každodenního školního vzdělávání.
Popularita: 12% [?]
prosim ta, zas tu nerozpravaj bludy o tom alkohole. najprv si porovnaj v akej si skupine ludi teraz a v akej sa pohybujes doma. je to trapne.
vela uspechov s huslami.
Hudbou to tady u me v Kalifornii na Pleasant Grove jenom žije. Všera jsem ale dostal opar po 5 hodinách hraní…
Jinak my na high school žádný takový orchestr, kde by se dalo hrát na housle nemáme.MMOžná bych je taky zkusil.
to peto: Máš skutečně pravdu. Doma se pohybuji mezi studenty výberových gymnázií, a tady jsem ve společnosti naprosto obyčejných lidí, mnohdy i z nižších vrstev společnosti. To je opravdu jaksi trapné, když se to porovná. Ale Bůhví, jak tomu je v Čechách ve skutečnosti teď, už jsem tam dlouho nebyla. Třeba už to není takové, jak to pamatuji. V každém případě díky za comment
to peto: Musím skutečně potvrdit, jako Klářin bývalý spolužák, že nekecá. Někteří spolužáci už začali “slavit” tolik každou maličkost, že museli odejít ze školy i přes značnou shovívavost vedení.
U nas to hudbou zas tak nezije, mnohem vic se tu resi sport a sportovni tymy. Band a choir mame taky, ale neni to nic extra. Jinak Klaro, souhlasim s tebou, pohybuju se v cechach asi v podobny vrstve lidi jako ty a vodnice a alkohol nic neobvyklyho… ale nemyslim si, ze to je na skodu:-D. Nechci tady rozpouitavat znova mega diskuzi, ale rozhodne si nemyslim, z by amici byli v tomhle ohledu nejaky preslusny…
jo komentovani alkoholu bych se radsi vyhnula, jak uz se ukazalo kazdy ma jiny pohled ne vec a zkusenosti
No, to je pravda. Ať už jsou ty zkušenosti a názory jakékoli, můj popis je samozřejmě subjektivní. Nesnažím se říct, jestli je to dobré nebo špatné. Popravdě, nemyslím si, že nacpávání se hromadou nezdravého jídla a dělání nepořádku je o něco lepší než pití alkoholrozumných mezích, jde přece jen o zábavu. Je jasné, že jiní lidé mají různé pohledy na toto kontroverzní téma, ale neměla jsem v úmyslu rozpoutat nějakou velkou diskuzi nebo tak. Hlavním tématem článku má být hudba. Moje poznámka o slavení byla míněna jenna okraj, bohužel mě ale nenapadlo, že bude mít takový ohlas….
prosím zdržujte se off topic. Pokud chcete diskutovat na nějaké téma, využijte komentářů pod příslušným příspěvkem či naše fórum. díky.