Pátek na kurzu v London Institute jako vždy znamenal čekání na jedenáctou hodinu dopolední, kdy měla naše skupina domluvenou návštěvu blízké kavárny, konverzování v angličtině a popíjení pod označením „Social English“. Dva týdny nazpět nám Nick v kávovém podniku přes ulici vysvětloval pravidla primitivní karetní hry „Shit Head“. Nebo se to jmenovalo jinak? Už si přesně nevzpomínám. A tak jsme se ji jali zopakovat. Jelikož se naše sestava kapku proměnila, bylo to jako kdybychom ji hráli poprvé. Pěkný odpočinkový den tak zakončil moji třítýdenní zaplacenou výuku angličtiny. Celkově se mi kurs líbil. Dal mi hlavně odvahu mluvit anglicky a oprášil moji rychle upadající slovní zásobu. Myslím, že za 5400 Kč se moje investice vyplatila. Nemohl bych kurzy kvůli ceně navštěvovat stále, protože bych na to neměl finance, ale alespoň pro teď se to hodilo.
Myslím, že to nebylo ani tolik o učení, jak jsem si z počátku myslel. Velice nenásilnou formou jsme si vysvětlili podstatu některých jazykových problémů v angličtině a do mozku se mi to dostalo téměř samo. Oba učitelé, Nick i Brian, v hodinách česky nemluvili (ani by to asi nedokazali). Procvičování a hlavně mluvení mezi sebou a mezi námi a učitelem bylo pro mě to nejdůležitější. Řekl bych, že jsem získal odvahu něco říct, i když ve větě třeba udělám několik chyb. Hlavně že to druhá strana pochopí. Tím se myslím budu řídit i v USA, tedy nezbyde mi nic jiného. 🙂
