Pohovor na Princeton
Seděla jsem oproti panu Lachsovi v hoch Café Schwarzenberg ve Vídni, přede mnou od nervozity rozlitý čaj. Podívala jsem se na něj a on – prošedivělý, majestátní – řekl: „You know, I am one of the fathers of the Euro.“ Ajaj, pomyslela jsem si a přemohla chuť se ještě více zahrabat do svého křesílka.
Po mém pohovoru na Princeton jsem byla přesvědčená, že 1. mě pan Lachs nesnáší, 2. jsem úplně nemožná, 3. v žádném případě se na tuto školu nedostanu. Nakonec to všechno mělo happyend a ja jsem se octla v situaci, kdy panu Lachsovi říkám křestním jménem a společně tvoříme princetonský recruiterský tým pro Střední Evropu.
Americké univerzity používají velmi komplexní a do určité míry subjektivní způsob prijímání studentů. Pohovor je jednou možností, jak srovnat jednotlivé kandidáty i přes jejich obrovskou různorodost. V případě mezinárodních kandidátů to platí dvojnásob: Admission Office (která rozhoduje o přijímání studentů) nemůže znát skutečnou kvalitu středních škol po celém světě a jen těžko pochopí, jaké měl kandidát možnosti, ve srovnání s americkými studenty. Pohovor většinou nemá stejnou důležitost, jako například eseje nebo doporučení od středoškolských profesorů, ale tak jak ho vnímám ja, může překlápět váhy – rozhodne v prospěch nebo neprospěch kandidáta ve srovnání s jiným kandidátem se stejným počtem „bodů.“
Každý pohovor má dva hlavní cíle. Za prvé umožňuje Admission Office (prostřednictvím například mě) kontextualizovat přihlášku. Interviewer by neměl odcházet s podrobným seznamem všech aktivit, které uchazeč na střední škole dělal, ale spíše pochopit, jak detailně je dělal, jak moc se o tyto aktivity skutečně zajímal a jak těžké pro něj bylo se jich účastnit. Například pro mě je mnohem zajímavější šikovný kandidát, který neměl na střední škole 30 různých aktivit, ale jednu, kterou si sám našel, opravdu v ní vynikal a to i přesto, že po veřerech střídavě pracoval a hlídal mladšího sourozence, protože měli maminku-samoživitelku. V uchazečích dále hledám opravdový zájem o to, co dělají. Takoví kandidáti totiž potom budou mít během pohovoru i mnohem více otázek a jasnější představu o tom, jak jim Princeton pomůže jejich zájmy rozvíjet. Pohovor se zvídavým kandidátem je vždy potěšením, protože se zhoupne z otázek a odpovědí do zajímavé konverzace. Pohovor je příjemnější pro obě strany.
Druhým cílem pohovoru je umožnit uchazeči kontextualizovat školu. Většina zájemců z našich končin jednak nenavštívila školy jako je Princeton a neměla možnost si prohlédnout, jak vypadají, ani setkat se se současným studentem nebo absolventem. Každá škola bude mít svou kulturu, která nebude obsažitelná přes katalogy ani webové stránky. Pohovor je tedy jedinečnou možností zjistit, jak to na škole chodí, jaké jsou konkrétní možnosti individuálního rozvoje. Pohovor je obzvlášť přínosný, pokud si má kandidát vybírat z několika škol. Od studentů, s nimiž dělám pohovory, očekávám, že budou mít jednak přípravené zajímavé otázky, jednak že budou otázky vymýšlet kreativně přímo na místě, podle toho, jak se konverzace vyvine. Na to je ale nutné si detailně prostudovat všechny materiály, které škola publikuje (brožury, webstránky). Obecné otázky, které se dají lehce zjistit na internetu, budou interviewera nudit.
No a co dělat, když máte pohovor s panem Lachsem? Usmát se a sebevědomě říct, „Oh, that is so interesting. I studied the effects of the Euro on the Czech economy. Can I run that by you to see if it makes sense?“
Popularita: 18% [?]
Super článek, už se nemůžu dočkat pokračování
jste debili paxc nemate mozek na to aby jste mohli studowat tuto skolu odesuilam biombu n vasi skolu\§§§
Hlavne ze kokot ma mozek