Kurz angličtiny, Papírování, Před odletem

Návštěva amerikcé ambasády

Výjimečně ráno nevstávám, abych šel na další trojhodinovku angličtiny v budovách London Institute na Náměstí Republiky. Asi před dvěma týdny jsem si rezervoval termín po internetu pro návštěvu americké ambasády a v 8:30 se mám dostavit se všemi formuláři a dalšími papíry, abych se jal žádat o vízum typu J-1, nepřistěhovalecké vízum, pro můj studijní pobyt na rok v USA. I když jsme s taťkou přišli trochu později, jak je naším oblíbeným zvykem, o moc jsme nepřišli. Před budovou stála fronta asi deseti uchazečů, kteří, jak jsem se později dozvěděl od místního security-seniora, také byli objednáni ve stejný čas. Naivně jsme si až do tohoto okamžiku myslel, že na jeden termín vždy pozvou pouze jednoho žadatele. A proč nečekáme uvnitř?

To je od americké strany trochu nedůstojné, že člověk stráví čtvrt hodiny před dveřmi budovy. Co kdyby pršelo? To tam všichni zmoknou?! Ale nevadí, už abych to měl za sebou. Proto po deseti minutách vcházím dovnitř. U vchodu jsme ihned odbaveni od elektroniky. Rentgenem nám projíždějí ostatní zavazadla. Zapomněl jsem si vzít žlutý lísteček pro zpětné vyzvednutí „zabavených“ věcí. Uf, to je nových věcí…

V hlavní místnosti běží zprávy v TV a my čekáme frontu k prvnímu okénku. Dle nenápadné instrukce jsem si na obálku s předepsanou moji adresou do horního rohu dopsal také telefonní číslo pro kurýra, který mi pas v případě kladně vyřízené žádosti doručí. S sebou si nesu můj nový pas, vytisknutý formulář DS-156, formuláře DS-157 a DS-158, od Student Agency DS-2019 a doklad o úhradě SERVIS poplatku, fotografii 50x50mm, potvrzení o studiu ze školy (Zajímalo by mě, co by dělali, kdybych ho neměl. Škola je o prázdninách přece zavřená.), ústřižek poštovní složenky o zaplacení poplatku za projednání žádosti (to stálo 100 USD!), ústřižek poštovní složenky o zaplacení poplatku za kurýrní službu (185 Kč) a obálku s nadepsanou mojí adresou. S první paní proběhlo vše bez problémů a já jsem zaujal svoji obvyklou polohu na nádražní, pohodlné židli. Celý objekt byl klimatizován, což mě v tričku připadalo jako návštěva severního pólu. Prý ale budou mít všechny školy v Americe klimatizaci! Nesmím si tak zapomenout přibalit tlustý svetr. Již slyším krkolomně vyslovené moje jméno v rozhlase a kráčím k dalšímu okénku. Příjemný zaměstnanec mi klade otázky nejdříve česky, později pak anglicky. Po jedné z odpovědí, kdy jsem prozradil, že můj otec pracuje u IBM, se celý proces chýlí ke konci. Američané jsou hrdí na všechno národní, tudíž ryzí Big Blue všechno vyřešil za nás. Pas s vízem mi přijde do několika dnů. Hurá.