Bylo krásné jarní odpoledne a já zrovna hleděl z okna, zatímco paní učitelka vykládala o Machovu Máji. Nikdy jsem příliš nedocenil hodiny literatury a tak jsem byl myšlenkami někde jinde. Zrovna ve chvíli kdy jsem přemýšlel, jestli je škola všude na světě takto nudná, jsem se zarazil. Co kdybych studoval v zahraničí, poznal nové kamarády, získal zkušenosti a možná se i přestal nekonečně nudit ve škole. Když jsem se později dostal domů, začal jsem vyhledávat co nejvíce informací o studiu v zahraničí. Jelikož jediný jazyk, kterým jsem byl schopen mluvit v zahraničí byla angličtina, celkem jednoduše padla volba na Spojené Státy, které jsem již od mala obdivoval. Speciálně různé blogy studentů v zahraničí z minulosti se ukázali jako extrémně užitečné, se zatajeným dechem jsem jich mnoho přečetl a tentýž večer jsem byl rozhodnut, že něco takového bych chtěl zažít.
Myšlenku jestli opravdu chci odletět do Spojených Států, opustit moji rodinu a kamarády na celý rok, jsem nechal pár týdnů v hlavě rozležet. Čas šel dál a já jsem byl víc a víc znuděn denní rutinou škola – trénink – domácí úkoly – spaní a ještě více mne děsila myšlenka dalších tří let na stejné střední škole, což se později ukázalo jako hlavní motiv mého dobrodružství. Můj návrh jsem prezentoval rodičům, bohužel se mi dostalo jen odpovědi, že s mojí angličtinou bych umřel hlady. Na druhou stranu je nutno uznat, že moje angličtina nebyla excelentní, ve skutečnosti jsem byl v páté skupině z pěti možných, nicméně jsem byl sebevědomý a věřil jsem, že bych to nějak zvládl.
Přestože moji rodiče nebrali můj nápad vážně, pořád jsem četl různé blogy a články. Po dalším zkoumání jsem přišel na jeden podstatný detail, který je velmi důležitý. Většina lidí si pod studiem v zahraničí představí bydlení u rodiny a docházení do naprosto běžné státní střední školy. Tyto zájezdy jsou většinou od velkých cestovních kanceláří, nebo jiných agentur, kterým se platí, nicméně rodina u které student bydlí, většinou ubytovává studenty bez nároku na peněžní odměnu (tak jsem to pochopil z blogů jiných studentů). Velký problémem těchto pobytů u rodiny je, že uchazeč nemá tušení, do jaké části Ameriky pojede (je ale také možno si připlatit za umístění) a už vůbec nemůže kontrolovat, do jaké rodiny se dostane. Toto samozřejmě může dopadnout extrémně dobře, kdy student skončí v rodině, která se o něj pěkně stará, vaří povětšinou doma a zaplatí pro něj dovolené. Ale student také může skončit u rodiny v polorozpadlém domě, která se o něj nestará, kupuje denně večeři ve fastfoodu a dokonce jsem i četl příběh, kdy byl student okraden o peníze vlastními “rodiči”.
Krom těchto pobytů u rodin jsem i narazil na blogy studentů (speciálně Lia), kteří se rozhodli jít proti proudu a kontaktovali přímo soukromé školy, které nabízejí ubytování pro studenty, kteří nemohou do školy denně dojíždět. V praxi jde majoritně o zahraniční studenty, ale školy přijímají i americké studenty. Některé dokonce berou na ubytování všechny studenty studující na škole. Tak či onak, tyto takzvané Boarding střední školy mě okamžitě zaujali, protože předem jsem přesně mohl vědět, do jaké části Spojených Států pojedu a jak škola bude vypadat. Navíc zde odpadalo riziko získání špatné rodiny. Velký problém nicméně bylo, že tyto školy si účtují v přepočtu i více než 800 000 kč. Jediná moje šance tedy byla získat velké stipendium. Byl jsem přesvědčen, že kdybych dostal stipendium od nějaké školy, určitě by rodiče můj plán posvětili a já bych si tak mohl splnit sen. Začal jsem tedy hledat školy a poslal jsem okolo 20 emailů do různých škol. Poté, co se mi nedostalo odpovědi ani z jedné školy, nabyl jsem dojmu, že asi nejsem tak speciální, jak jsem si myslel. Velmi zklamán jsem uzavřel kapitolu o studiu ve Spojených Státech.
Uplynul více než rok a jako pravidelný čtenář blogu Johna Vanhary Podnikanivusa jsem v listopadu narazil na příspěvek, který byl pro mě jako spása z nebes. Na blogu byl představen projekt, který si stanovil za cíl propojit soukromé střední školy v USA s českými studenty a pokusit se jim zajistit nejlepší možné stipendium. Na druhou je nutno za služby Kania Consulting (nyní J&K Consulting) zaplatit a není zde žádná garance, že bude dosaženo na požadované stipendium. I přes nutnost platit i v případě že by nebylo dosaženo stipendium, byla moje touha odcestovat do Spojených Států natolik velká, že jsem ještě tentýž den napsal Ondřejovi email. Bylo mi jasné, že po podepsání smlouvy už nebude možno se rozhodnout, že bych radši zůstal s rodinou doma a tak jsem měl spoustu dotazů ať už na rok v zahraničí, či celý přihlašovací proces. Ondra na všechny mé otázky trpělivě odpovídal. Po získání všech informací jsem znovu předstoupil před rodiče s úmyslem obhájit si cestu do Ameriky stůj co stůj. K mému překvapení rodiče neměli nejmenších námitek a od této chvíle jsem od nich měl plnou podporu, a za necelý týden jsme měli schůzku s Ondřejem Kaniou.
