Jedny z nejčastějších otázek potenciálních uchazečů o studium na vysoké škole v Americe jsou zaměřeny na SAT testy, prakticky nezbytnou součást přihlášky. Ať už se pro vás SATs stanou noční můrou nebo vítanou kratochvílí, je pravděpodobné, že se jim ( nebo do značné míry podobným testům ACT ) nevyhnete. SAT test se skládá ze tří částí ( matematiky, čtení, psaní ) a krátkého eseje. Není nepodobný českým Národním srovnávacím zkouškám, trvá ovšem téměř čtyři hodiny. Z každé sekce je možné získat 200 – 800 bodů, perfektní skóre se tedy rovná 2400 bodům.
Je pravdou, že testy jsou pouze jednou ze součástí přihlášky každého uchazeče a nemusí proto “make or break” váš pokus o studium v Americe. Pracovníci přijímacích oddělení tuto tezi rádi opakují, je ale nepochybné, že výsledek testu je jedna z prvních, a zároveň nejsrozumitelnějších informací, na které padne hodnotitelova pozornost. Pojďme se tedy zaměřit na to, jak zajistit, aby pracovníkovi přijímací kanceláře spadla také čelist.
1) Začněte včas
Tato rada se vztahuje prakticky na všechny části přijímacího procesu, u standardizovaných testů to ovšem platí dvojnásob. Byť jsou některé části zmíněného testu pro mnohé české studenty snadnější než ostatní, test jako celek je obtížný a dlouhý, přičemž pokrývá široké penzum znalostí. Jak bude ale popsáno v následujícím odstavci, čím více cvičných testů si projdete, tím více se vám bude dostávat pocitu, že “tohle už jste někde viděli.” Délka přípravy závisí na individuálních možnostech a schopnostech, začít 6 měsíců před samotným testem ale nemusí být příliš brzy.
2) Využijte toho, že test je standardizovaný
Jak již bylo řečeno, jednou ze základních deviz SAT testů je to, že jsou standardizované, tzn. že by měly být podobně obtížné ať už je skládáte na jaře nebo v zimě. Tohoto je přirozeně docíleno tím, že příklady v matematické části nebo typy otázek ve čtení jsou velice podobné. Je tedy logické, že čím více otázek vyřešíte ( a čím více špatně zodpovězených otázek si osvětlíte ), tím se zvyšuje šance, že příště už vám zapeklitá otázka nebude dělat problémy. Bylo by zjednodušením tvrdit, že schopnosti uchazeče nehrají klíčovou roli, ale pohyb v rámci vlastních možností je pozoruhodný. Druhá výhoda standardizovanosti je to, že instrukce k jednotlivým testům, stejně tak jako způsob vyplňování odpovědí, jsou totožné. Času na jednotlivé sekce je málo a ušetřené minuty se budou hodit. Pilným procvičováním lze dokonce odhadnout ( i když toto nemusí platit vždy ), že na začátku matematické sekce bývá obvykle nějaká snadnější rovnice, ke konci potom složitější příklady.
3) Zopakujte si základní znalosti
SAT testy jsou všeobecné, skládá ho velká většina amerických středoškoláků, tedy studentů bez konkrétního zaměření. Autoři testu tvrdí, že test neměří encyklopedické znalosti, ale schopnost logicky uvažovat a porozumět danému textu. To ale neznamená, že by si člověk neměl zopakovat jednoduché znalosti, které případně pozapomněl.
4) Zaměřte se na SAT words
Často nejsložitější sekcí pro české studenty je tzv. reading, tedy čtení. Kromě porozumění kratšímu textu na vás bude čekat doplňování slovíček do vět tak, aby věta vyzněla co nejlépe. Protože tato část je zaměřena na testování slovní zásoby rodilých mluvčí, objevují se často výrazy knižní, cizincům vzdálené. Porovnávání testů za posledních několik let ukázalo, že autoři se velice často ptají nebo skupinu zhruba 3000 slov, tedy SAT words. Jejich seznamy jsou na internetu rozšířeny, přičemž lze dohledat různě obsáhlé soupisy. Z osobní zkušenosti mohu říct, že procvičování třeba 1000 nejčastějších slov může zvýšit skóre o několik desítek bodů, které pro vás budou v ostré konkurenci klíčové.
5) Nepřestávejte cvičit
Jako všude jinde, i v SAT testech platí těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
12. 2. 2014 /
Chtela bych se zeptat zda se primo tyto testy teda hlavne ta matematicka cast dela i v pripade ze chci jit na umeleckou skolu zamerenou na grafiku?Matika se tam nevyucuje a ja ji tez na stredni nemam tedy zni ani nematuruju.
12. 2. 2014 /
Dobrý den, pokud byste mířila na nějakou specializovatnou školu, tak je možné, že by se požadavky lišily. Na druhou stranu naprostá většina středoškoláků míří na tzv. colleges nebo univerzity ( mezi nimiž už je dnes rozdíl spíše semantický než věcný ), a to i v případě, že chtějí studovat umění. Divadlo i jiné druhy umění se totiž na zmíněných školách běžně studují. S tím souvisí i fakt, že od specializovaných škol či ateliérů na umění se člověk nejspíše nedočká stipendia.